V  tomto příspěvku bych  udělal rád krátkou prohlídku po našem  obydlí- našem compoundu a též po nemocnici. Protože to jsou místa, ze kterých se až na výjimky v následujících měsících téměř nehnu. Více fotek naleznete v odkaze v pravé postranní liště. 

Celý areál byl původně Lékařů bez hranic, ale když tito odešli, převzala je organizace AAA, které zejm. ve spolupráci s různými slovenskými charitativními organizacemi ( např ERKO) areál postupně přebudovává ( viz dále).

Tak tedy svůj tukul jsem již ukázal. Rád bych zdůraznil, že to je velmi luxusní provedení, zděné, se stropním světlem a zásuvkou. Opravdu nesnese srovnání s těmi, které tu okolo vidíme. A protože je v nich ale opravdu teplo, pokud to jde, spíme venku. Až začne obdob dešťů, tak se bohužel už v noci budeme potit.Nicméně, mohu si říkat, že mám , byť dočasně, svůj vlastní dům...

tukuly, s postelemi připravenými  na spaní

A tady je jídelna, ve které se stravujeme. Vypadá to tak, že vždy 3x denně se tam objeví formou "bufetu" jídlo v nádobách a každý si vezme , co chce. Nemusíme mát strach, že to vystydne a protože ani časy jídla nejsou zcela fixní. Pracovní doba je dosti nepravidelná a pro různé osoby rozličná. Záleží na počtu pacientů, operacích ap. K snídaní bývají nejčastěji takové jakoby malé koblihy - mandází. V termosce je pak čaj, voda ap. Někdy je placka z podobného těsta- čapátí a občas i koláč, pečený   v sluneční troubě. V jídelně je také lednice, kde si necháváme některé laskominy z domova ( např. čokoládu), případně chladíme vodu pivo a nebo maso. Jsou zde taky filtry na pitnou vodu. 

jídelna zvenku i zevnitř

kuchyň

toalety

sprcha a umývárna

Sprcha s umývárnou jsou společné, ale protože je celkem používá asi 6 lidí, návaly tam nejsou. A vody na mytí i pití je naštěstí dost. A špinavé prádlo nám tu místní personál vypere a usuší 6 dní v týdnu. 

Ale nyní se již vydejme do nemocnice. Když projdeme z lékařského compoundu, dostaneme se  k hlavním budovám. Zde jsou staré budovy, ve kterých je dospělé odd. a donedávna i dětské. na prostranství před budovami většinou leží pacienti  a příbuzní a odpočívají ve stínu a někdy tam i v noci spí. 

dospělá část

interiér  v ženské části.

 Každé odd. má svůj personál, který se střídá ve službách, většinou 12h. Je povětšinou místní, díky tomu nám i překládá. Zdravotnické vzdělání  až na velké výjimky nemají, ale léky podávají, kanyly napichují také dobře. Když je člověk trochu více pozná a sezná, co mže očekávat a co ne, spolupráce  většinou ujde. Mají asi 16 lůžek + 8 lůžek na porodnici.

A zde je již zcela nové dětské odd. Bylo otevřeno na začátku tohoto roku a je to opravdu krása, zejm. v porovnání s ostatními budovami. Má asi 30 lůžek 

dětské odd. zvenčí i zevnitř

 K nemocnici patří o laboratoře. Tam chodí i ambulantní pacienti, funguje od pondělí do pátku. Dělá se zde vyšetření stolice, ( buňky, paraziti ap), krve (malárie, tyfus, brucelosa, hemoglobin, CRP, revmatoidní faktor, krevní skupina, Rh faktor), moč, .

laboratoř.

 Velmi významnou součástí nemocnice jsou ambulance. Každý, kdo přijde, zaplatí 1 súdánskou libru a dostane takový sešit, do kterého se zapíše jméno, registrační číslo v knize , věk a hmotnost. A čeká na vyšetření. Dospělé prosívá místní zkušený personál a teprve vybrané jedince odesílá k lékaři. Ale děti jdou k lékaři všechny - nyní  mimo sezonu tak 40-60 denně, v období dešťů i 100  více. Do sešitku se pak zapíše nález a léčba. A příště si j přinese zase. Místní sice dosti často neumí číst, ale knihy mají rádi a tak se často neztrácí. V podstatě se jedná o zdravotní knížku v praxi (a zamysleme se nad tím, jak  to funguje v J. Súdánu a jaké s tím máme obtíže u nás  :-)  )
U dětí jsou nejčastější onemocnění dýchacích cest, malárie, průjmy. A několikrát týdně je zachycena i podvýživa, kterou buď přijmeme na odd., nebo se dají řešit i ambulantně. U dospělých je to obdobně malárie, pak infekce moč. cest a u starších lidí stesky všeho druhu. Ale je pravda, že např děti jsou v drtivé většině do 5let. Pokud se totiž dožijí tohoto věku, pak je to  známky velké odolnosti a pak již jsou nemocné velmi zřídka. A samozřejmě chodí ženy k porodu. Bohužel dosti často pozdě. A prvorodičky většinou vůbec, protože, jak velí místní tradice, první dítě musí žena porodit doma To má ovšem často za následek, že prvorození jsou nějak postižení vinou špatně probíhajícího porodu.  A i jinak ženy chodí dosti pozdě takže někdy jde hlavně o to, zachránit matku. 
Také dosti úrazů, se naskytne, někdy po rvačkách, rány nožem  a i střelnou zbraní, vzniklých ze šarvátek mezi sousedy.Abych ale hned eliminoval případné obavy - areál nemocnice platí za bezpečné území, kam dle nepsané dohody , se bojovat nechodí. Místní totiž dobře vědí, že pokud by se cokoli stalo, tak se nemocnice zavře a do další je asi 200 km.  

čekárna před ambulancemi

dr. Jimmy čeká na pacienta v dětské ambulanci- většinou ordinujeme spolu

operační a porodní sál

A jak jsem již napsal, probíhá postupná přestavba. Zde jsou už vidět nová WC a nyní je na řadě nový operační sál.

staveniště nových budov

Nakonec bych ještě stručně nastínil, jak vypadá běžný den. Tak ráno po snídani se jde na vizitu na odd. Chirurgové pak jdou většinou operovat nebo rodit a pediatři jdou na ambulanci. K císařským řezům chodíme také, neb kříšení je zhusta třeba. Dospělí ambulantní pacienti jdou často k nám, nebo se o ně s chirurgy dělíme. 
V průběhu dne  oběd a pokračování  operačního programu a ambulancí. NO a konec je většinou kolem 16:30. Ale pokud přijde úraz, porod, křeče, nebo i jiné akutní situace, pak se samozřejmě řeší i v noci.
Po práci většinou každý na chvíli zaleze, k večeru se třeba zajde na trh, ale většinou jsem v areálu nemocnice. Večer se rychle stmívá ( asi V 19:30 je už skoro tma). A pokud si třeba nedáme pivo či colu, tak si čteme a spíme. 
O víkendu je režim podobný, jen nejsou ambulance. 
No a to je konec dnešní exkurze.