20.

V úterý bylo začaly okolo 10. h. proudit téměř davy na zdejší poměry směrem k Pulbaru (shromaždiště krav- cato-camp, asi 5 km od Marial Lou). Jak jsem se dozvěděl, bylo to proto, že u vesnice za Pulbarem se bude konat tradiční soutěž o nejtlustší osobu v okolí. V to úterý se jednalo jen o takové představování a vlastní soutěž měla proběhnout ve středu. I vyrazili jsme i s kolegy po ambulanci se také podívat a taky se dozvědět o té soutěži něco bližšího. Inu, je to soutěž, kdy vybraní jedinci- pouze muži, začnou s přípravou přibližně v dubnu. Příprava spočívá tom, že dotyčný muž pije denně co nejvíce mléka. Může si to dovolit, neboť začátkem dubna po období sucha začnou krávy opět trochu dávat mléko. A pokračuje až do července, kdy se soutěž koná. Denně prý postupně vypijí i kolem 20l.

My jsme v úterý dorazili , až když představování skončilo, ale některé soutěžící jsem přece zachytil.

Na druhý den proběhla soutěž naostro. Vzhledem k tomu, že začínala už v 10 h., tak jsme ji samozřejmě nestihli, ale přišli jsme kolem 14. h. na místo, které se proměnilo v lidovou veselici. Zejména ženy a dívky tančily, některé i spoře oděné, pískaly si do rytmu a téměř každá měla paraple.

Mezi nimi bylo vidět i některé soutěžící , sice již oblečené ( protože na soutěž se všichni svléknou donaha), ale přesto bylo poznat, že se jedná i kvalifikanty. A mezi nimi byl i vítěz.

Jak vidno, pohyboval se se značnými obtížemi. Nutno ale přiznat, že dosažené hmotnosti pozbydou soutěžící velmi rychle, v řádu několika dnů- je to hlavně proto, že prostředkem k jejímu dosažení bylo opravdu prakticky výhradně mléko.

Vítěz pak obdrží býka, jež mu jeho komunita, která ho vyslal pak pomůže sníst.

Ve čtvrtek měl odletět Filip domů, ale kvůli politické situaci ( v J. Súdánu padla vláda) byl let posunut na pátek. V pátek ovšem opět neodletěl, pro změnu kvůli nezpůsobilosti přistávací plochy (jednoduše řečeno, v noci pršelo a dráha byla plná louží). Tak se bude snažit příští týden.

V dnešním "Medicínském okénku"  bych rád ukázal chlapce s Downovým syndromem. Byl to veselý chlapec a jak už to u Downů bývá, s častými respiračními infekty.

Jimmy mi ale řekl, že takhle starý je ti spíše výjimkou (je totiž pravda, že ve zdejším drsném prostředí mentálně i jinak postižení jedinci přežívají zřídka- často je prostě nechají v buši...)

19.

Protože jako všude ve světě i zde je chronický nedostatek sester, vyhlásilo vedení nemocnice přijímací řízení do 8 měsíčního kurzu, který bude probíhat zde v nemocnici a vycvičí zájemce v ošetřovatelské péči. Nutno předem zdůraznit, že sestry, které tu pracují, rozhodně nejsou sestrami v pravé slova smyslu pokud jde o dosažené vzdělání. Jsou stěží to, čemu se říká „ assistant nurse“ (asistent sestry)- s dvěma čestnými výjimkami  vskutku kvalifikovaných sester. V počátcích nemocnice byl hlavním kvalifikačním předpokladem angličtina a gramotnost. Nyní se již nároky trochu zvedly, neboť současný uchazeč musí absolvovat alespoň 6 tříd základní školy, musí mít doporučení  payama (místního starosty) a musí napsat žádost vlastní rukou v angličtině. Možná se to zdá málo náročné, ale jsem zvědav, zda se naplní počet 10 volných míst, kteří budou podmínky splňovat.

Když si člověk uvědomí, že opravdu řada ze zdejších sester má sotva několik tříd základní školy, pak jim i je schopen leccos odpustit a je vděčný, že (většinou) dobře podají léky, převážou ránu a ( a to velmi dobře) píchnou kanylu. Sestry na porodnici jsou schopny i odvést normální porod.

Jak jsem řekl, je tu pár výjimek, např vedoucí sestra, která je schopna podat anestezii (lékovou- zde nemáme dýchací přístroj) a je na ultrazvuku schopna změřit plod a odhadnout stáří těhotenství- ale to je vskutku výjimka. Většinou jsou zde sestry jako dobře vycvičení roboti, tj. některé úkony zvládají dobře, ale nevědí důvod proč to dělají a pokud jde o znalosti anatomie a fysiologie (na úrovni základní školy u nás), je to zhusta velmi smutná historie.

Ale každý začátek je těžký a věřím, že za pár let tu již bude alespoň polovina personál kvalifikovaného. Ti nynější, když už nic jiného, tak mají alespoň pacienty rádi.

A ještě další oznámení se objevilo tento týden: bylo to poslední vážné varování těm, kteří by přes opakovaný zákaz nabíjeli mobilní telefony v zásuvkách v nemocnici. To by se na první pohled mohlo zdát jako malicherná záležitost, ale je nutno si uvědomit, že nemocnice je široko daleko jediný objekt, který má 24h elektrickou energii. I v hotelích v Rumbeku je pravidlem, že elektřina sice je, ale většinou jen na pár hodin večer, když se zapne generátor. A zde, protože máme elektřinu ze solárních panelů, ji sice máme celý den, ale baterie také nemusí vydržet vše, zvláště nyní v období dešťů. Je pravda, že pokud by si nabíjeli pouze zaměstnanci nemocnice, pak by to ještě nemuselo síť významně přetížit, ale jako všude v Africe i zde jsou lidé vynalézaví a přišlo se na to, že telefony si tu nabíjí půl vesnice. A to už je opravdu hodně. Jinak by totiž museli jít na tržiště a za nabití telefonu zaplatit a takto to mají zadarmo. Tak doufáme, že hrozba zabavení přístroje a pro zaměstnance výpověď na 3 měsíce zabere.

V dnešním "Medicínském okénku“ bych rád ukázal něco z oboru gynekologie.

Podle velikosti břicha bychom odhadovali těhotenství asi na 6 měsíců, ale pohled ultrazvukem nám ukáže velkou molu (http://www.linkos.cz/gynekologicke-nadory-c51-54-c56-57/gestacni-trofoblasticka-nemoc/;  http://en.wikipedia.org/wiki/Mola_hytadidosa).

Myslím (ač nejsem odborník), že takto velkou molu u nás asi neuvidíme, protože v rámci těhotenských prohlídek by se na ni již dávno přišlo.Molu jsme zde odsáli a žena odešla v pořádku .

18.

9.7. se tu slavil Den nezávislosti (nezávislost byla vyhlášena po referendu v r. 2011). Slavilo se všude, v nemocnici, ve škole, v okolí. Odpoledne jsem  se ke škole byl s kolegou Yajem podívat. Hrál se tam fotbal (proslovy proběhly již dříve). Chvíli jsme přihlíželi a po přestávce jsme viděli, jak se dva hráči srazili a jeden upadl. Pak ho odnášeli na stranu. Nevěděli jsem, co se přesně stalo, ale pak ho dav lidí odnášel směrem k nemocnici. Tak jsem je následovali. Během cesty jsem se dozvídali, že je mladík v bezvědomí, pak, že není, že zemřel  atd.. Lidí přibývalo a bylo jich jistě několik desítek. Ženy brečely, jako by to byl jejich syn. Pomalu to vypadalo, že se dav začíná radikalizovat. S kolegou jsme se prodali skrze dav do nemocnice. Když jsme přicházeli k  oddělení, zase jsme se prodírali lidmi. A viděl jsem, jak jeden mladík utíká a lidi ho honí a hlídači je naštěstí trochu pacifikují. Uvědomil jsem si, že je to ten hráč, se kterým se bezvědomý mladík srazil...

Ten chlapík byl sice v bezvědomí, ale  jinak byl v pořádku, nezraněn. Byla to kombinace otřesu mozku a vyčerpání. A po infuzi iontů s glukosou se do 20 minut probral a večer odešel po svých dále slavit. 

Jak mi později řekli kolegové, tak to asi zachránilo život tomu, se kterým se srazil... To prý by určitě neutekl, určit by si ho někde našli.. Je to hrozný pocit, že jsou tu lidé schopni zabít člověka za něco, za co nemůže- za to, že se srazil s někým náhodou při fotbale...

No nemohl jsem se s touto myšlenkou dlouho smířit, ale ten dav nebyl vůbec příjemný. Ale je to prostě jiná mentalita a davová psychóza se tu šíří velmi rychle. Oni by dle jejich mínění nezabíjeli člověka, ale zlého ducha, který se zrovna vtělil do toho mladíka a chtěl škodit.

Po jedné večeři se v rámci povídání o všem možném zmínil i problém muže-zdr.sestry jenž má na starosti sterilizaci nástrojů. Že v rámci komunity není ve velké vážnosti a bude mít možná potíže provdat dcery a oženit syna. Když jsem se pídil po podrobnostech, tak mi kolegové řekli, že vzhledem k tomu, že provádíme sterilizaci párou, tak to vyhlíží, jako že ten dotyčný sestra vaří. Má tu také přezdívku „ cooking man“ (vařící muž). Což ovšem je ve zdejší kultuře velký problém a je to velmi dehonestující, neboť muž starší 18 let vařit nesmí. To buď raději opravdu nejí, pokud nemá doma ženu nebo se jde najíst jinam, kde nějaká žena je. Podobně se nám kuchařka omlouvala, že přišla později, že ještě musela dojit. I tázali jsme se jí, proč to neudělá manžel. A dostalo se nám odpovědi, že to prostě nejde, jakmile chlapec dovrší 18 let, již nesmí nic takového dělat.

Muži jsou tu vskutku jen na plození dětí, boj a na kradení krav. Vše ostatní již musí zastat ženy.

V dnešním „Medicínském okénku“ bych rád ukázal obrázek, který naštěstí u nás již snad neuvidíme.

Jedná se o hydrocefalus (.http://cs.wikipedia.org/wiki/Hydrocephalus).

Dítě na obrázku zatím nemá ještě ostatní příznaky, jako zvracení a odmítání stravy. Ale je jen otázkou času, kdy k nim dospěje. A cestu do Juby na zavedení shuntu rodiče nejspíše vážit nebudou.

17.

Minulou neděli odjel Jimmy na dovolenou a tak jsem se, doufám nejdéle na měsíc stal poprvé v životě vedoucím oddělení. Vldnu sie jen sám sobě a sestrám, ale za to 120% obložnost při 30 lůžkách (a  bude i větší) nám leckterý primář může závidět. Jen ty pojišťovny sále moc neplatí...

Uplynulý týden byl ve znamení oslav. Nakumulovaly se asi 2 večírky, čili bohužel v následujících dnech zase jen šeď všedních dnů. Obě oslavy byly u příležitosti odchodu dr. Benjamina, dosavadního ředitele, který nyní odchází, jak jsem psal, studovat master degree z chirurgie.

První oslava se konala v nemocnici. Sešel se všechen personál a byla řada proslovů. Za všechny skupiny pracovníků (sestry, hlídači, uklízečky) promluvil zástupce a pak ještě mnoho navíc ( ač byly proslovy omezeny na 5 minut, stejně to trvalo asi 2h). Za nás, cizince promluvil Filip a řekl, že s ohledem na to, že může srovnat nemocnice v Keni, Pakistánu a Papui- Nové Guinei že tato patří rozhodně k těm lepším. Pacient zde dostane péči nepřetržitě, ne jako např. ve státní nemocnici v  Keni, kde od 22h do rána není skoro nikdo, operuje třeba i v noci, dle potřeb pacienta .

nový ředitel při projevu

(Nutno ovšem též poznamenat, že tento komfort, kvalitní péči prakticky zdarma, zde zatím oceňuje málokdo. Jak mi řekl. Dr. Benjamin, idea nového státu byla mít zdravotní péči a vzdělání zdarma s tím, že se bude financovat z prodeje ropy. Zatím zůstalo u toho, že je vše sice zdarma, ale těžba a prodej ropy vázne. Doufejme, že tato ušlechtilá myšlenka dojde svého naplnění, protože jinak se zdravotnictví rozhodně bez příspěvků pacientů neobejde. A bylo by to třeba i jen z výchovných důvodů- když je vše zdarma, řada pacientů si toho příliš neváží. A zdravotnictví je tu stále z více než 50% závislé na práci neziskových organizací.)

Po proslovech se konečně mohlo jíst jíst.  Padly 4 kozy, které se uvařily, byly připraveny velké hrnce ugali ( taková hustá kaše z vody a mouky), omáčka a takové housky: voda , mouka a prášek do pečiva ( poprvé po 3 měsících něco, co alespoň vzdáleně připomíná chleba). Celkově se večírek moc vydařil.

Hned na druhý den nás čekala odpoledne další oslava. Byla pořádána místní komunitou. Byly jsme pozváni do místní školy, kde sedělo asi 50 místních starších a přítomni byli i někteří politici ze státu a okresu, učitelé a kněz( je to tu jako na vsi u nás v 18. století: místní smetánka pan učitel, pan doktor a pan farář). Na začátku a v průběhu se dost zpívalo, bylo vidět, že asi trénují, protože jako sbor byli docela sehraní a ladilo jim to. Někteří i tančily.

 Projevy vesměs děkovaly odcházejícímu dr. Benjaminovi a vítali dr. Yaje a přáli mu vše dobré. My jsme s Filipem dostali dobrá místa v první řadě a jeden starší nás dokonce opakovaně zmínil ve své řeči, jak je dobře , že tu jsme.

Pro dr. Yaje  to taky bylo velmi důležité, získat kontakty s místními, protože ač je Dinka , jako oni, není místní a to může způsobovat velké problémy.

Pro projevech jsme dostali jídlo: nejprve strašně sladký čaj a pak bylo menu podobné jako včera. Vařená koza, zajímavě upravená střeva a ostatní vnitřnosti a chleba. Obsluhovali nás dívka, protože, jak je místním zvykem, dívka obsluhují a ženy vaří.

Pak jsme se i s místními potentát vyfotili. 

Já jsem se ještě díval po škole ( je ti primary school s 8 třídami). 

třída pro mladší ročníky zvenčí

.. a zevnitř

třída pro 7. ročník( jedna ze dvou tříd, umístěných v budově)

A pak už byla tma a čas vrátit se do nemocnice.

Rád bych ještě v rámci " Medicínského okénka" zmínil 2 případy z minulého týdne: jedním je asi 5 denní chlapec s novorozeneckým tetanem: klasický případ, kdy dítě přestane 3. den pít. A je to proto, že nemůže otevřít čelisti pro trismus. Vstupní brána pro clostridie je třeba pupek, protože novorozenci jsou tu velmi špinaví a nemyjí je klidně měsíc po porodu (já si na novorozence vždy beru rukavice: je to paradox; všude je novorozenec to nejčistší v domě a tady kdykoliv přinesou do ambulance něco zabaleného v mnoha vrstvách, co velmi zapáchá, vím, že uvnitř je novorozenec). Bohužel tu nemáme sérum, tak ho léčíme penicillinem,  metronidazolem a diazepamem, krmíme sondou a doufáme, že přežije ( občas se to i stane).

Druhým zajímavým případem byla žena, která porodila dítě, ale uvnitř bylo ještě jedno a to nešlo ven. Tak po dvou dnech přišla do nemocnice a dělali jsme císařský řez a kupodivu  dítě je v pohodě, matka též a žádná infekce se zatím neprojevila.