V uplynulém týdnu proběhla pravidelná měsíční schůze všech zaměstnanců (včetně uklízeček a hlídačů). Vždycky trvá hrozně dlouho již jen proto, že začne pravidelně nejméně o půl hodiny později, než je plánováno- prostě alespoň minimální dochvilnost se zde příliš nepěstuje. Po zahájení se všichni musí nejprve pozdravit, pak se všichni pomodlí (to nechci nijak zlehčovat, jen strohý popis faktů), pak má projev ředitel, pak logistik, pak vedoucí sester a pak přijdou na řadu zaměstnanci. Každý chce něco říct a než to řekne, pozdraví všechny ostatní a ti mu odpoví. A pak teprve sdělí , co má na srdci. A bohužel je smutnou skutečností, že často má na srdci znovu to, o čem se na minulé schůzi hovořilo několik desítek minut (např. jak se obsluhuje nový kohoutek na vodu, případně jako nyní, kdy se opět probíralo zrušení zaměstnaneckých benefitů, z důvod ekonomické krize; tento bod se probíral již před dvěma měsíci ale stále ještě někteří nepochopili, či nechtějí pochopit).A každý mluví velmi rozvláčně, s četnými příklady a odbočkami. A k tomu se vše překládá buď do angličtiny nebo do jazyku Dinka. A na závěr (který bývá nejdříve za dvě , nezřídka ale i po více než třech hodinách se opět všichni pomodlí ( po zdejších zkušenostech se schůzemi si začínám vážit evropského schůzování- tam sice také často chybí dar stručnosti, ale zde je to hypertrofovaný nedostatek).

Ale tato schůze byla obzvláště významná, neb na ní došlo k předání funkce ředitele z Dr. Benjamina na Dr. Yaje. dr. Benjamin tu ještě pár týdnů bude, ale řídit už bude mladý. Jinak se však nic významného nezmění.

Pacientů ještě nemáme příliš, protože když trochu zaprší a to je nyní téměř obden, všichni okopávají a tudíž nemají čas chodit k doktorovi. Ale za pár týdnů až bude zaseto, tak to všechno přijde.

Často jsem zmiňoval místní šamany – witchdoktory. Chtěl bych nyní pouze stručně ukázat, jak vypadá jejich léčení.Vím to samozřejmě pouze z doslechu ( musel bych tam jít s překladatelem a asi by mi úplně nevěřil, že chci poradit- ostatně by měl pravdu). Po té co k němu přijdete, odevzdáte do ošatky u vchodu 20 súd. liber, aby se s vámi vůbec bavil (jen pro srovnání: vyšetření v naší nemocnici je za jednu libru). Pak s vámi hovoří a probíhá to stylem, že pokud přijde mladá žena, tak té např. řekne  (bez toho aniž by mu ona cokoliv řekla), že jistě touží mít další dítě případně manžela, pokud je svobodná. To je samosebou většinou pravda (každá žena se chce tady vdát a pak hned mít spoustu dětí) a je to také nasnadě. Ale působí to při získávání důvěry- vypadají pak, že opravdu vidí do lidské duše a dokáží odhalit všechny neduhy. Pak se pacient svěří s problémem. Dost často následně šaman řekne, že to škodí duch pacientova strýce či něco podobného. A navrhne léčbu. Ta se zhusta sestává z toho, že pacient musí přivést ovci či kozu ( i několik, nejlépe strakatých), které pak šaman obětuje ( a pak sní). Dosti často také provádí různé výkony.

Tady mohu posloužit ukázkou z nemocnice. Trochu jsem se divil, proč má chlapec na obratlích takovéto spáleniny. Bylo mi řečeno že takto šamani léčí dlouhodobý kašel, a zrovna tento chlapec kašlal hodně.

 Nebo zde lidi hodně znepokojuje, když vidí, jak u hubeného dítěte  trochu pulsuje srdeční hrot. Považují to za velkou chorobu. Pokud přijdou k nám, tak je z toho vyvedeme. Pokud přijdou za šamanem, tak ten takový případ řeší většinou několika řezy na kůži v místě zvedavého úderu hrotu.

Rád také používají různé bylinné směsi. Ty většinou stav spíše zhorší také.

Nemusím zdůrazňovat, že takto se zanedbá mnoho nemocí, které by byly normálně snadno léčitelné. Když pak šaman řekne, že teď ať jde klidně do nemocnice, že stejně umře, tak má bohužel dost často pravdu.

Od kolegů jsem se dozvěděl, že podobní šamani fungují v Africe leckde. Ale většinou se lidé stydí přiznat, že k němu chodí. Tady ne, tady se tím chlub zcela veřejně. A je to zvyk velmi hluboce zakořeněný, že i zaměstnanci nemocnice k nim chodí, když mají pocit, že by medicína nepomohla. (Slyšel jsem tu pravdivou historku, že i ministr zdravotnictví státu Warrap nechal své dítě léčit u witchdoctora- to myslím mluví za vše.)

Minulou sobotu jsme opět pekli kozu. A nebylo to tentokrát jen tak ( jako doposud mnohokrát)- příležitost nám poskytl příjezd Dr. Yaje. Bylo to opět příjemné posezení.

 Jen nám Evropanům je  trochu líto, že tu na maso nepoužívají žádné koření. Nedají jej před pečením třeba ani naložit. Mají názor, že pakliže tam nějaké koření je, cítí jen chuť koření a nikoliv chuť masa. Já jakožto člověk, který nemá rád nic pálivého, jsem v pokušení nimi  souhlasit, ale je fakt, že aspoň třeba kmín by občas nebyl špatný...

Ve čtvrtek  přiletěl avizovaný Dr. Benjamin- dosavadní dlouholetý ředitel. Zdrží se asi měsíc a bude zaučovat dr. Yaje. Takže ten bude většinu času na dospělém odd. a na porodnici, Filip ho bude učit operovat a každou středu bude na pediatrii. A mezitím se bude učit řešit správní problémy nemocnice. (Např. ten, že byly nedávno dostavěny nové latriny. Jsou krásné a moderní, ale musí se vynášet plastikový pytel s fekáliemi. A ač místní slibovali, že to za určitý obnos budou dělat, tak když mělo dojít na věc, tak odmítli. Takže to zatím vypadá, že poměrně značná investice do latrin zcela propadne. Problém také je, že místní jsou zvyklí místo toaletního papíru používat klacky, lahve apod., takže i tím se pytle neúměrně zaplňují. To celé Dr. Yaj samozřejmě nevyřeší. To je dlouhodobá věc na několik let. Pro začátek asi bude potřeba naučit místní vůbec chodit na suché latriny a pak provozovat takové luxusní záležitosti, jaké tu máme dnes.)

Ještě o jednom preventivním programu bych se tu rád zmínil a to je HIV program. Zahrnuje vzdělávací přednášky ( 3x v týdnu) a pak i bezplatné testování. Je to velmi záslužná činnost, ale i běh na dlouhou trať. Jak mi řekli kolegové Uganďani, u nich se nějaký efekt ukázal za 10 let. A procento nakažených stále vzrůstá, mimo jiné i proto, že je velmi obtížné zavádět bariérovou antikoncepci. Prostě kondom muži v Ugandě i jinde ve východní Africe používat nechtějí .




V dnešním „ Medicínském okénku“ bych chtěl ukázat, že tu jsou i docela obyčejné nemoci, které ale u nás už často neuvidíme. Např takové krásné příušnice.

při přijetí

po 7 dnech

 Chlapce jsme přijali pouze k symptomatické léčbě a příznaky ustupovaly velmi rychle. Neměl ani orchitidu, ani jiné komplikace ( a amylázu tady vyšetřit nemůžeme...). 

Jak jsem již dříve psal, momentálním ředitelem nemocnice je Jimmy. Leč jen zastupujícím. Stávajícím ředitelem je totiž Dr Benjamin, Súdánec- Dinka který je  od března na dovolené. Proslýchaly se takové fámy, že se už nevrátí, neboť půjde studovat nejspíše do Ugandy "master degree" z chirurgie. ( Pro upřesnění: dr. Benjamin vystudoval medicínu na Kubě, kam byl vyslán rebely koncem 80. let s tím, že mladý stát bude potřebovat lékaře. Na rozdíl od svých asi dalších 15 kolegů se však Benjamin po ukončení studia vrátil zpět do Súdánu - ostatní zůstali v cizině, když seznali rozdíl v civilizačních vymoženostech a celkové životní úrovni. A tuto nemocnici vedl dlouhá léta- s podporou AAA a i vlády). A jak se ukázalo, nebyly to fámy. V úterý odpoledne jsme se dozvěděli, že je na cestě nový lékař, který funkci po Benjaminovi převezme- jak je v Africe dobrým zvykem, bylo to opravdu několik hodin před plánovaným příjezdem. Nicméně dorazil až druhý den ráno. Ukázalo se, že je to mladý muž, který po absolvování medicíny v Chartúmu pracoval asi rok v jedné menší nemocnici (možná by se mohla zdát jeho praxe příliš krátká na vedoucí pozici, ale studovaných lidí v jakémkoliv oboru zde není nazbyt-taková praxe je tu ale běžná). Jmenuje se Yaj /jač/ Garrang. Zatím ho moc neznáme, ale z prvého dojmu nevypadá zase tak zle. Bude se nicméně rychle muset naučit operovat. Hlavně císařské řezy a kýly, protože až Filip odjede, tak tu asi na to bude sám...No ale nepředbíhejme, jakékoli dlouhodobé plánování v Africe nemá význam- stát se ještě může ledasco. Zatím se tedy Dr. Yaj zaučuje, ale brzy jistě převezme část oddělení. Dr Benjamin nicméně musí v nejbližších dnech přijet aby mu oficiálně předal funkci. A Jimmy pak bude moci odjet na dovolenou.

Další pro mě podstatnou událostí uplynulého týdne je skutečnost, že konečně vím, jak se vskutku cítí pacient s malárií. Následující odstavec tedy nahradí „medicínské okénko“ pro ty, kteří malárii snad ještě neměli. 
Ve středu večer jsem cítil, že je mi trochu slabo, ale myslel jsem, že to bude jen další virosa, kterých jsem tu již měl několik. Co ale bylo nové byla skutečnost, že mi vůbec nechutnala večeře. Ale protože mi po Ibuprofenu bylo lépe, tak jsem to nijak neřešil. Asi ve 3h ráno jsem se probudil s třesavkou a horečkou. Postupně jsem zmobilizoval duševní síly natolik, abych vylezl z postele a vzal si Paralen. To pomohlo, ale ne nadlouho. Po 3h jsem si musel dát Brufen. To už jsem věděl, že jsem se nejspíše stal členem klubu. To se definitivně potvrdilo dopoledne, kdy jsem si v laboratoří nechal udělat krevní nátěr a byly v něm nalezeni paraziti (Plasmodium falciparum )- sice jen jeden na zorné pole, což je na místní poměry slabota – Afričané by při takovém počtu normálně fungovali, ale pro toho, kdo má premiéru jako já, to zcela stačí. Ještě než jsem obdržel výsledky jsem po dohodě s Jimmym zahájil léčbu Coartemem ( Artemether/Lumefantrin). Cítil jsem se jako bych měl chřipku: bolely mě svaly a klouby a bylo mně slabo. Ale jinak to celkem šlo. V poledne jsem i něco snědl a pak i polknul večer druhou dávku prášků. Leč při večeři jsem cítil, že to až tak dobré nebude:, dostal jsem průjem, začal jsem zvracet a tak jsme byli nuceni změnit léčbu na chinin do žíly. Mohlo se  jednat  o projev malárie, jednak ale také nějaké střevní infekce (což se později potvrdilo laboratorně- nic specifického, ale přesto infekce tam byla). Noc proběhla nepříliš klidně mezi latrinou a postelí. Stejně tak následující den, kdy mi Jimmy vzhledem k stacionárnímu stavu naordinoval i ceftriaxon.  A pak ještě promethazin proti zvracení a díky jeho vedlejšímu účinku (celkový útlum) jsem usnul a spal téměř nepřetržitě 12h (mezitím samozřejmě další dávka chininu). A to vskutku pomohlo. V pátek jsem měl již po ránu hlad a byl jsem normálně schopen pít a polykat prášky, jen to nebylo na dlouhé stání ani sezení. A dnes, když píši tyto řádky, je to zase o mnoho lepší. Nicméně vím, že únava jistě bude přetrvávat ještě několik dní.

Abych předešel nějakým nepřiměřeným strachům či reakcím, tak musím zdůraznit, že malárie je téměř vždy vyléčitelná, pokud se s léčbou začne včas. Sice může zasáhnout prakticky všechny orgány (zejména P. falciparum), ale jen když se jí dá příležitost. Což v mém případě nebylo. Nicméně pokud některé pacienty přivezou už v komatu, pak to často i smrtí pacienta skončí. My se zde ale poměrně dost sledujeme a jakékoliv změny zdravotního stavu si hlásíme- byli bychom ostatně sami proti sobě, kdybychom to nedělali.
Má to ostatně i své dobré stránky: poprvé od dětství jsem byl v nemocnici (byť ve svém tukulu)  a měl jsem vlastní pokoj s osobní sestrou ( Fred- hlavní sestra v mě hlavně ve čtvrtek hodně ošetřoval) – kdy se mi toto v Česku poštěstí. Také jsem poprvé zažil, jaké to je mít kanylu s infuzí- též docela dobrá zkušenost. A potěšily mne také návštěvy sester, resp. bratrů z oddělení i kuchařek. A vůbec se tu o mě všichni hezky starali.

Doufám nicméně, že si zde tuto zkušenost, jakkoliv cennou, delší dobu nezopakuji. Ale v Africe nelze nikdy nic naplánovat, tak uvidíme....

V pátek mě rozzlobila moje překladatelka, která v 11h odešla na oběd a přišla v 13:30 s tím, že ještě musela něco zařídit na trhu. Její kolega měl dovolenou a tak ji musel zastoupit jeden chlapík z výdejny léků. A protože to už nebylo poprvé a na oběd je dle smlouvy vyhrazena hodina, tak jsem si to šel vyřešit s Fredem.-hlavní sestrou. No a i s Jimmym jsme si s ní pak sedli a vše probrali- pro mě překvapivě měla ještě tendenci dělat ze sebe ublíženou. Z toho ji Fred s Jimmym rychle vyvedli i s poukazem na to, že zde není zdaleka jediná, která mluví anglicky a může překládat. Je znát, že to s nimi ještě zcela neumím, mentalita je prostě jiná ;stále zkoušejí, co si vše mohou dovolit. A je bohužel nutné mít k nim přístup metodou cukru a biče. Je potřeba nastavit jasné hranice a trvat na nich. Prostě oběd od-do a jiná možnost není. Nejde dát možnost vzájemně se zastoupit.. Podobné je to i na oddělení. Co ho mám na starosti sám, jsem také po odchodu Jimmyho řešil věci, jako že se sestry baví při vizitě, nepřekládají tolik, co pacienti řeknou- po zásahu Freda je to už lepší a i já se už začínám trochu učit. Když něco chci aby opravdu bylo, musí se to udělat hned. Když to dělal Jimmy, tak mi to přišlo trochu jako zbytečné obtěžování personálu, ale nyní vidím, že to byl důsledek zkušenosti a dlouhodobých pobytů zde .Přílišná volnost a prostor pro vlastní rozhodování je  současné době spíše na škodu. Prostě poté, co jsem trochu pronikl do místních nemocí se ještě musím naučit , jak efektivně řídit místní personál. Ale časem se to poddá, jen se nesmím nechat příliš vytáčet.
V jednom z minulých blogů jsem psal, že ještě krátce popíšu něco o místní módě. Nejsem vůbec odborník, tak jen co mě upoutalo:
Pokud jde o ideál ženské krásy, tak jak jsem psal, žena by měla být vysoká, nohy jak tyčky, nejlépe s tmavými dásněmi. Tolik příroda. Pak ovšem nastupují různé zkrášlovací prvky. Mnoho lidí ( žen i mužů) mají vytrhané spodní 4 řezáky. Je to považováno za znak krásy. Pro mne to tedy vypadá dost hrozně, leč už jsem si zvykl. Jediné racionální vysvětlení proto jsem slyšel a to, že pokud dotyčný dostane tetanus a nemůže tudíž otevřít ústa,tak touto mezerou je mu možno vpravovat potravu do pusy a on tak má větší šanci přežít. Nevím.
Další zkrášlovací procedurou u dívek je umělé vytváření mezery mezi horními řezáky a předkusu.
U obou pohlaví je pak v módě tvorba různých obrazců na kůži pomocí umělého vytváření jizev. 
Dinkové mají velký sklon vytvářet keloidní jizvy, takže výsledek je velmi plastický, jako u mladíka  na obrázku níže. Variant je ale mnoho a neomezují se jen na obličej.

Co mě dále zaujalo, jsou místní účesy. Ženy si pletou zajímavé copánky, A protože mají pocit, že mají krátké vlasy, pak často vplétají do svých vlasy umělé. Níže některé ukázky:

naše sestry z porodnice při tvorbě. tentokrát pouze z vlastních vlasů

Jedna z našich kuchařek- ta má zapletené i umělé vlasy

Někdy nosí vlastně celé paruky, jako holčička níže.

U mužů se přiznám, že mě ničím zvláštním nezaujali. Pokud jde o oblečení, tak též jsem nenarazil na nic oslnivého, snad jen že u mužů jsou v oblibě dlouhé plátěné košile až ke kotníkům a nosí s sebou stále buď oštěp nebo alespoň klacek .
V dnešním „ Medicínském okénku“ bych rád ukázal obrázek 4 denního novorozence.

Jedná se pravděpodobně o meningokélu ( http://www.wikiskripta.eu/index.php/Meningok%C3%A9la ). Chlapec močí a též stolici měl. Zajistili jsme ho antibiotiky a doporučili ho do Juby, kde se bezplatně tyto věci řeší. Snad tam půjdou. 

Minulou  sobotu večer jsme se obyvatelé compoundu rozhodli si opéci kozu. Jen tak, že byly občas ještě vlahé večery, a že se nám chtělo. Jimmy s Fredem vyvrhovali a čistili střeva, Patrik- logista pekl maso. Fred a Jimmy pak dělali ze střev kozí klobásy (prostě střívka nacpali různou směsí vnitřností) a pak ještě udělali něco, co jsem jedli až druhý den k obědu, a to jakési copánky z tenkého střeva, vařené v kořeněné omáčce a nakrájený kozí žaludek (v podstatě kozí dršťky) v téže omáčce. Jak maso tak klobásy a i směs druhý den mě moc chutnaly.

Patrick a kuchařka Asunta

Jimmy s Fredem

maso s klobásami

druhý den: spletená střeva a kozí dršťky

 Pili jsme m.j. místní kořalku Ciko ( asi 20 % a docela ujde, obzvláště, když se pije třeba s Colou)

Večer se také rojili termiti- zvláště okolo rozsvícených žárovek- po čase jim odpadla křídla, začali se pářit a pak se snažili zalézt do země. No rozhodně ne všem se to zdařilo. (V průběhu týdne se pak podobný roj dostal i ke mně do tukulu, kde jsem měl rozsvíceno a kvůli horku i otevřeno-  naštěstí jsem se mohl schovat pod moskyiteru, jen jsem pak vymetal velkou spoustu křídel..).

při pozorném pohledu jsou vidět termiti ve vzduch u na zemi

V neděli vedení nemocnice rozdělovalo výplaty ( přišly od AAA z Rumbeku asi po 2 měsících). Trvalo to asi 6 hodin, neboť se projevila obecná vlastnost Afričanů hodně a dlouho mluvit a pak také vlastnost Dinků, nechápat pro nás poměrně běžné záležitost, jako že když je ve smlouvě napsáno, že pokud nepřijdu bez omluvy do práce, tak mi za každý den bez omluvy srazí výplaty 10 dolarů, takže tím pádem bude má výplata nižší. Ale Dinkové mají stejně potřebu se o tom dohadovat a diskutovat. Byli jsem s Filipem moc rádi, že se podobná atrakce obešla bez nás.

Když jsem v pondělí přišel do ambulance, tak mě místo 2 překladatelů - sester( muže a ženy) zdravil jen Marcello (ten muž). Myslel jsem, že jeho kolegyně Akuoč je nemocná nebo má nemocné dítě. V úterý večer jsem se ale jen tak mezi řečí dozvěděl, že si ji rodina odvedla domů, někam k Rumbeku, neboť za ni její manžel dosud nezaplatil slíbené krávy. Takže se může stát, že se třeba už nevrátí, pokud manžel nezaplatí. Pokud by již nechtěl ji, ale aspoň jejich asi dvouleté dítě, je prý běžná cena za dítě 7 krav. Z Rumbeku je to jistě 200 km, ale Dinkové, když chtějí, tak jsou velmi rychlí. Nicméně, ve čtvrtek se Akoč zase vrátila do práce; pochopil jsem z různých zdrojů, že se manžel s otcem a bratry dohodl na nějakém splátkovém kalendáři.

Na závěr opět Medicínské okénko, tentokrát ne zcela příjemné napohled. S takovouto rozpadlou paží, gangrénou, pravděpodobně na podkladě nějakého úrazu, snad popálení, chodí tento chlapec prý asi rok.

 Opět další příklad toho, jak lidé přicházejí s obtížemi velmi pozdě (velmi pravděpodobně nejprve navštěvovali witchdoctora, kterému se platí i několik krav. A jen za to, že na vás promluví prý 20 liber; on prý třeba i řekne: Když se to zhorší a ono se to zhorší, pak už jedině do nemocnice- no a lidé jsou spokojeni, protože witchdoctor měl zase pravdu...ač v takovém případě mnohdy pacient už přichází do nemocnice jen umřít.).Tomuto chlapci bude Filip provádět amputaci nad loktem. Zatím však čekáme, než se najde dárce krve- chlapec má totiž hemoglogin 4 g/dl- což i na zdejší poměry je poměrně málo a ač je na to velmi dobře adaptován, přeci jen pro jistotu chceme krev mít připravenou . Nižší hodnoty hemoglobinu jsou tu však velmi časté. Ženy po těžkém krvácení po abortu např. odcházejí s hemoglobinem 5g/dl bez transfuze, zcela v pohodě, stejně tak i děti; musel jsem po příchodu sem velmi přehodnotit své přístupy k léčbě anémie- železo dávám tak od hemoglobinu 9-10 g/dl a níže.