Myslel jsem si, že lidé jsou tu ač chudí, tak blíže k přírodě a tím přirozenější jsou jim běžné biologické rytmy, nemoci stáří apod.. A že když se běžně žije v rodině vícegeneračně, tak si navzájem lidé takové informace předávají. Leč není tomu tak vždy. Např. jsem měl za to, že matka (či jiná zkušená žena v rodině) pomůže mladé matce s kojením. Ale často se stává, že s Jimmym učíme matky (obzvláště mladé prvorodičky) kojit, učíme je odstříkávat atp. Stejně tak často přijde matka, že dítě po kojení zvrací. Vysvětlujeme jim, že to je u miminek normální a že je třeba nechat dítě odříhnout. Ale vysvětlení i s názornou ukázkou většinou se míjí účinkem. A Jimmy mi k tomu řekl, že to zkoušel jako já několik let, a že už to vzdal.

Téměř humorně vyznívá stesk ženy v těhotenské poradně, že už je 3 roky těhotná, protože již tři roky neměla menstruaci. A není to ojedinělá záležitost – menopauza je tu věc ne neznámá, ale asi se informace o ní nedostala ještě ke všem. Stejně tak dost často chodí staří muži s obtížným močením -vysvětlujeme, co je to prostata atd., ale také to vypadá, že ač tento problém nemůže být ojedinělý, tak si o něm dosti často lidé neřeknou.

Měli jsme tu návštěvu, resp. v našem compoundu přespávalo asi 10 lidí z organizace OXFAM (humanitární organizace, blíže  http://www.oxfam.org/en). Vedla je Australanka, pak asi 2 Keňané, a zbytek skupiny tvořili Dinkové. Prováděli zde terénní výzkum, zaměřený na WASH (water assessment, sanitation, hygiene). Na vybraném území se ptali lidí a vyplňovali dotazníky. A na základě toho potom budou zde provádět své programy pro zlepšení hygienických podmínek a přístupu k vodě.

Stravovali jsme se společně. Normálně jídlo vypadá tak, že se přinese v hrncích a každý si postupně nandá a jen musí myslet na to, že se celkem musí najíst 6 lidí. Je pravda, že ve větším počtu je to složitější, ale lze to provést. No a zde se projevila prý obecná vlastnost Dinků a to, že když je možnost, tak je třeba urvat co se dá, což se projevilo tím, že když jsem přišel pozdě odpoledne z ambulance, tak už jsem k jídlu nenašel skoro nic. Jak jsem byl hladový, tak jsem byl naštvaný, ale něco pro mě kuchařky navíc ještě pohledaly, tak jsem pak nakonec odcházel trochu usmířenější i s Dinky – ostatní mi říkali, že se to tu občas stává, a že Dinkové takoví prostě jsou, takový kmenový rys.

Na závěr bych otevřel nepravidelnou rubriku "Medicínské okénko", kde bych čas od času rád ukázal nějaké zajímavé případy (a bude mít trochu odborný charakter): 

Tak na obrázku níže je vidět kožní forma antraxu (http://cs.wikipedia.org/wiki/Anthrax)- ač dotyčná žena říká, že to má 3 měsíce, bude to asi pravděpodobně déle.

 Léčíme ji penicillinem a metronidazolem. A hlavně, Filip tento týden provedl nekrektomii a snesl skoro všechnu odumřelou kůži a oko je zatím stále intaktní. Ale jak se to bude hojit dále zatím nevíme.

Minulý víkend jsme tu měli party u příležitosti odjezdu Katky a Ivana domů. Je to tu zvykem, vždy, když někdo odjíždí. Večírek probíhá tak, že se opéká koza, pije se erární Cola a pivo, poslouchá se hudba ..no to už je  podobné jako u nás. Nicméně tato oslava byla pro mě trochu nevšední.

 Jednak jsem nikdy ještě nejedl pečenou kozu- zatím tu máme jen vařenou a snědli jsme ji celou;přišlo mi toho docela málo. A jednak byla zpestřena jednou událostí, kdy Fred přicházeje již za tmy k ohni uviděl hada. Ten před ním utekl k nedaleké velké hromadě dřeva a tam se schoval. Nejprve jsme na hromadu lili různé termicidy a benzin- to prý hadi nemají rádi. Asi ho to trochu omámilo, ale ne úplně a tak jsme pomalu začali hromadu rozebírat. Asi v polovině jsme ho našli a Fred ho umlátil holí. No byla to jistě metr dlouhá kobra. 

O důvod více, proč i nadále chodit všude večer s baterkou a v období dešťů všude v holinkách :-) . V úterý ráno kolegové odjeli a dva dny jsme tu byli s Jimmym bez chirurga- no naštěstí nic zásadního, jako rozstřílené břicho se řešit nemuselo. Císařský řez bychom zvládli. Již v pondělí se mi přes FB ozval spolužák z kruhu, kterého jsem 8 let neviděl, že jede do Marial Lou a jestli nechci něco přivézt. Bylo to pro mě vskutku nečekané, ale o to příjemnější. Ve čtvrtek odpoledne Filip dorazil autem  z Rumbeku. Jak je svět malý. Filip tady už dokonce před 3 lety byl a byl i s MSF v Pákistánu a Burundi, takže je to zkušený mládenec. 

Občas tu mám trochu pocit boje s větrnými mlýny. Tento týden přijely 2 děti v terminálním stádiu- jeden novorozenec, 8 dní starý, dyspnoický, skoro šedivý- no a čekali tak dlouho, protože museli napřed k witchdoctorovi a pak ještě na CCM, než je přiveze (na vysvětlenou: CCM - http://www.ccm-italia.org/- je organizace, která objíždí okolí a sváží pacienty do zdravotnických zařízení. Ta nejbližší má základnu v Marial Lou a vysílačkou se domlouvá s okolními menšími základnami; často přivezou velmi závažné věci-  ti lidé přijedou do nemocnice jen umřít, ale nezřídka to jsou i hlouposti- prostě lidé se chtěli svézt na výlet, tak proč ne do nemocnice...). Nebo holka asi 8 let s bolestmi břicha asi prý 3 měsíce- no měla hepatosplenomegalii( zvětšená játra a slezinu) asi 4 cm pod oblouk obojí, anémii...Asi nějaký lymfom č leukémie. Obě děti  umřely do 2. dne.

Další věc, Jimmy 2 noci nespal, kvůli jednomu muži s tyfem, který začal dechově selhávat. Řešil v noci infuze, pak ještě zaváděl sondu a když to začalo vypadat nadějně, tak 3. noc toho muže příbuzní odvezli pryč- nevíme kam, asi k witchdoctorovi. Ale to jsou věci, které se budou opakovat a nesmíme si je vůbec připouštět nějak blíže k tělu, či dokonce brát osobně.

Ale abych si jen nestýskal, máme i léčebné úspěchy. Dobře se léčí pneumonie a celkově se tu dobře hojí rány. Přišel muž s průstřelem hrudníku ( bez poškození plíce). Přišel až po 4 dnech , kdy už v ráně začalo cukat a měl horečky. Místo výstřelu v hrudníku bylo asi 3 cm. Ale po antibioticích a vyčištění rány se hojí velmi dobře. Prostě věc, na kterou by dost Evropanů zemřelo tady lidé snášejí překvapivě dobře.

Ve čtvrtek 16.5. byl státní svátek (tj. Nepracovalo se v ambulancích a laboratořích). Je to den, kdy se v roce 1983 lidé pod vedením Johna Garangy chopili zbraní a vzepřeli se proti vládě v Chartumu a začala tak 2. občanská válka  (http://cs.wikipedia.org/wiki/Druh%C3%A1_s%C3%BAd%C3%A1nsk%C3%A1_ob%C4%8Dansk%C3%A1_v%C3%A1lka) , která skončila podepsáním mírové dohody právě Johnem Garangem v r. 2005 v Nairobi. Garanga  je považován za národního hrdinu. Více k dispozici zde: http://en.wikipedia.org/wiki/John_Garang.

Když jsem minule začal s prohlídkou místních zajímavostí směrem východním, nyní bych tuto exkurzi rád dokončil směrem západním. Nutno říci, že tímto směrem je těchto pamětihodností daleko méně. Naším cílem bude tzv. Pulbar- místo, kde se shromažďují krávy v období dešťů a kde je majitelé opatrují , dojí apod. Po levé straně asi 400 m za vsí je vidět stavba vysílače pro signál mobilního operátora. Vysílač tam ještě není, leč konstrukce je skoro hotová. No po stavbách, které jsem ukazoval včera a nemocnici je to široko daleko nejmodernější zařízení.

 Pokračujeme po cestě, potkáváme vysokého Dinku ( za povšimnutí stojí, že nemá s sebou oštěp , ale trekovou hůl).

 Cestou je vidět postupně jen buš. Lidé téměř žádní, v okolí jsou vidět zajímavé stromy s červenou kůrou.

 Po asi 45 min přicházíme na místo – shromaždiště krav.Možná by se mohlo zdát, že o kravách a kozách píšu dost často, ale je to proto, že se kol nich točí zdejší život. Protože kráva, to je vlastně taková chodící banka- nejen, že dává mléko, ale je to hlavně úložiště peněz. A za ně např. můžeš zaplatit cestu do nemocnice, koupit jídlo nebo (a to ještě častěji) koupit manželku. Občas jsem viděl, jak se bratři obětavě v nemocnici starají o svou mladší sestru. Udělalo mi to velkou radost, než jsem se dozvěděl, že důvody jejich péče jsou veskrze prozaické: prostě potřebují, aby sestra přežila, uzdravila a mohla se vdát, protože její nápadník za ní zaplatí kravami a tyto krávy zase budou moci použít oni bratři na nákup ženy pro sebe... Taková docela dobrá žena stojí i 20 krav, které musí nápadník zaplatit rodičům ženy (záleží na místních podmínkách a také na kvalitách dívky- nejžádanější prý jsou vysoké, s hodně tmavou kůží, tmavě pigmentovanými dásněmi a uměle vytvořenou mezeru ve spodní řadě zubů, kdy se v dětství vytrhnou 4 dolní řezáky a zůstane, pro nás dosti nevzhledná mezera, zde však znak krásy- o tom se ještě zmíním později). Dotyčná dívka do věci nemůže nijak zasáhnout, rodiče ji většinou dají nápadníkovi, který zaplatí větší cenu. Zrovna včera jsem v ambulanci slyšel zvenčí hudbu, zpěv a veselé halekání Tak jsem myslel, že třeba svatba, ale bylo mi vysvětleno, že se slaví první menstruace nějaké dívky. Pokud dívka menstruuje, znamená to, že je zralá na vdavky, protože může plnit nejzákladnější ženskou funkci zde, a to mít děti. A, jak psáno výše, stává se potenciálním cenným zdrojem krav pro svou rodinu.

Některé krásnější dívky nezřídka zůstanou na ocet proto, že jsou moc drahé; když má žena jakékoliv postižení, či je ošklivá, tak má manžela spíše, než ty krásnější, neb je lacinější. 

Vůbec ženy zde jdou z těhotenství do těhotenství – bývá dost těžké i nemožné přesvědčit ženu a hlavně manžela, že není vhodné aby žena nějaký čas otěhotněla, např. když je inkontinentní po předchozích těžkých porodech či je slabá, či má nějakou jinou chorobu či omezení. 

Bohužel tento systém vede k tomu, že vztah muže a ženy někdy nebývá příliš idylický- muži často zaujímají pozici: „ já jsem za tebe už zaplatil a proto ty musíš dělat vše co chci“. V praxi to většinou vypadá tak, že muž celý den sedí před tukulem a ženy okopávají pole, vaří a starají se o děti. A samozřejmě, muž zde má často i více než jen jednu ženu, záleží je na tom, zda je dokáže zaprvé nakoupit a pak také uživit.

Ale už se dostáváme k pulbaru- je to velké prostranství, s řadou přístřešků pro lidi i krávy. Takhle liduprázdné to tu vypadá docela tajemně a atmosféra je zde obecně taková jiná, zvláštní. 

No ale zcela prozaicky mě tu zaujal modrý pták, který je tak hodný, že se nechá zaostřit a vydrží fotku z několika stran.

 Za chvíli ho to přestane bavit, uletí a je také čas vyrazit domů. Cestou ještě fotím západ slunce- z compoundu takový výhled není .

 A po západu slunce (cca v 19 h) je ale velmi brzy tma. Ne jak jsme zvyklí u nás, že po západu slunce je třeba ještě skoro hodinu světlo- zde je do půl hodny po západu úplná  tma a zase asi do 7 h do rána, kdy slunce vychází a žádné dlouhé rozednívání- do půl hodiny je slunce relativně vysoko a podle toho je i teplo.

Tak a to bylo vše, co by se dalo nazvat v okolí pozoruhodným.

Jen aktuální poznámka nakonec: Ivo s Katkou příští víkend odjíždějí, a tak si Ivo před odjezde pořídil amébu a malárii- ale, už je zahájena léčba a je mu lépe. Jak jsme si pak nakonec říkali, dobře, když se to přihodilo ještě tady, než po cestě, protože diagnostika i léčba je tady velmi rychle dostupná a účinná.

Ač jsem psal, že tu není prakticky kam vyrazit, tak na trh na druhém konci vesnice to přeci jen jde. A cestou se dají vidět skoro všechny místní pamětihodnosti a instituce. Pokud tedy jdeme od nemocnice po hlavní cestě směrem na jihovýchod, jako první stavbu uvidíme vlevo ceduli a oplocený areál vládní organizace zaměřené na vzdělávání místních rolníků v péči o zvířata. V areálu je několik zděných budov, ale zvenčí nevypadá, že by instituce vyvíjela nějakou činnost. ¨

Za několik desítek metrů dále vpravo jsou budovy vládní organizace, zabývající se bojem proti drakunkuliase. To je onemocnění , způsobené červem Vlasovcem medinským ( v angličtině Guinea worm, bližší informace: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vlasovec_medinsk%C3%BD , http://en.wikipedia.org/wiki/Dracunculus_medinensis ). Tento červ je zejm. v této zemi endemitní, ačkoliv naštěstí hlavně díky intenzivnímu programu je téměř eradikován ( takže ani místní agentura příliš práce nemá)Snad jen pro zajímavost bych dodal, že červ se z ran vytahuje namotáváním na tyčku a červ namotaný na hůlce je také symbolem lékařství.

centrum dracunculiasy

Budeme pokračovat dále a odbočíme mírně vpravo a asi po 500 metrech dojdeme ke kostelu. Jak je vidět na fotografii, je to přírodní kostel, ale vedle se již staví nový, zděný. Nicméně, jak mi řekla Katka, která je tu již po čtvrté, se stavbou se příliš nepokročilo a ani nyní to tu stavebním ruchem příliš nežije. Ale atmosféra při nedělních mších tu je úžasná- všichni zpívají, bubnují.... 

stávající kostel

staveniště nového kostela

Kněz je tu bývalý voják a má velkou farnost ( zejm. rozlohou, než počtem oveček), takže tu také často není. 

Vrátíme se na hlavní cestu a dostáváme se na prostranství, kde se hraje často fotbal a při kterém je několik významných staveb. Zejména je to základní škola. V současné době v ní učí univerzitní studenti z Juby, hlavního města země ( mají nyní prázdniny); v období, když tu nejsou to nevím, ale předpokládám , že asi absolventi této školy žijící zde. Školní term je dvouměsíční a stojí asi 5O USD ( pro srovnání, koza stojí asi 60 USD). Navzdory tomu prý docházka do školy rozhodně není masová - vzdělání není považováno většinou lidí  za nezbytnost; těch co mají základní školu je jen málo a jsou to např. ošetřovatelé z naší nemocnice ( ráno v půl osmé proudí okolo nemocnice nicméně žáčci s taškami a sešity jako u nás...).

škola, před ní část prostranství, kde se hraje fotbal

Naproti škole je tuberkulosní nemocnice. Vede ji jeden zdravotnický laborant- ten umí odečítat sputum a pokud je positivní, nasadí léčbu a nechává pacienty v nemocnici v závislosti na celkovém stavu. Pokud je sputum 3x negativní, pak pacienty propouští a ambulantním pacientům ukončuje léčbu- standardní doba je 6 týdnů. Lidé přicházejí někdy sami, většinou jsou však posláni z nemocnice či z okolních zdravotnických středisek.

tuberkulosní nemocnice

Pokračujeme po cestě dále a dojdeme na zcela volné prostranství, kde mohou v případě potřeby přistávat letadla( pokud tedy není zem po dešti rozbahněná). Ale my na letadlo nečekáme a proto již spějme na poslední úsek cesty asi 500 metrů k trhu. Cestou nás zdraví, děti i dospělí „ čebák“- to je v jazyce Dinka něco  jako „ jak se máš“. No a odpovíte stejně. Dost často, hlavně děti na nás křičí „ kavadža“ , což neznamená běloch, jak jsem si myslel, ale cizinec. Jimmy říkal, že i on je kavadža ( je z Ugandy a vypadá fyziognomicky opravdu jinak, než zdejší obyvatelé kmene Dinka). A už přicházíme k trhu. Napravo mají chýši kováři- kovou motyky a i třeba hroty šípů, či malých oštěpů- muži je zde dost často nosí ( většinou nenesou nic jiného a za nimi žena na hlavě nákup, či dřevo apod.).

kováři

Na trhu mají řadu věcí. Mouku, cukr, sušenky, pivo, Colu, kredit do telefonu, penicillin v prášku a i jiná antibiotika, cibuli, kozí maso, gumové bity „ žabky“, oblečení, slepice apod. Nicméně pro nás je nejvíce kupovaným artiklem pivo a sušenky.

typický Dinka

na stánku se dají koupit i léky- neděláme si příliš iluze o tom, kdo je prodává na  trh, ale ač je evidence v nemocnici  opravdu přísná, tak přesto něco unikne.

 Cola je zde 2x dražší, než v Rumbeku, ale někdy, když je nouze, i na ni dojde. Pivo stojí 10 Súdánských liber , v Rumbeku asi 7, tak to není tak velký rozdíl. No a když jsme nakoupili, vyrazíme stejnou cestou zpět. ( některé další fotografie jsou odkazem vpravo).

Na zpáteční cestě chce jako obvykle řada lidí vyfotit- fotí se velmi rádi a jsou spokojeni, když jim pak ukážete snímek na displeji (někdy je trochu nevýhoda, když chcete fotit " momentku ze života" a lidé, jakmile vás vidí vytahovat fotoaparát, se hned staví jako na portrétní fotografii) Jen ještě pro zajímavost- tito mladíci na obrázku níže  se ještě před chvíli drželi za ruce- ale není to znak toho, co si myslíte, ale zcela běžný projev přátelství a platí to pro obě pohlaví stejně ; naproti tomu, muže a ženu , držící se za ruce jsem tu ještě neviděl a asi neuvidím.

Přidat popisek

na hlavě se dá nosit ledasco

Jinak aktuálně zde již o sobě pomalu, ale jistě začíná dávat vědět období dešťů. V minulém týdnu pršeli asi ob dva dny naposledy včera. Vesničané začínají stahovat krávy od řek do vesnic a začínají se připravovat na obdělávání políček.