Ač jsem psal, že tu není prakticky kam vyrazit, tak na trh na druhém konci vesnice to přeci jen jde. A cestou se dají vidět skoro všechny místní pamětihodnosti a instituce. Pokud tedy jdeme od nemocnice po hlavní cestě směrem na jihovýchod, jako první stavbu uvidíme vlevo ceduli a oplocený areál vládní organizace zaměřené na vzdělávání místních rolníků v péči o zvířata. V areálu je několik zděných budov, ale zvenčí nevypadá, že by instituce vyvíjela nějakou činnost. ¨

Za několik desítek metrů dále vpravo jsou budovy vládní organizace, zabývající se bojem proti drakunkuliase. To je onemocnění , způsobené červem Vlasovcem medinským ( v angličtině Guinea worm, bližší informace: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vlasovec_medinsk%C3%BD , http://en.wikipedia.org/wiki/Dracunculus_medinensis ). Tento červ je zejm. v této zemi endemitní, ačkoliv naštěstí hlavně díky intenzivnímu programu je téměř eradikován ( takže ani místní agentura příliš práce nemá)Snad jen pro zajímavost bych dodal, že červ se z ran vytahuje namotáváním na tyčku a červ namotaný na hůlce je také symbolem lékařství.

centrum dracunculiasy

Budeme pokračovat dále a odbočíme mírně vpravo a asi po 500 metrech dojdeme ke kostelu. Jak je vidět na fotografii, je to přírodní kostel, ale vedle se již staví nový, zděný. Nicméně, jak mi řekla Katka, která je tu již po čtvrté, se stavbou se příliš nepokročilo a ani nyní to tu stavebním ruchem příliš nežije. Ale atmosféra při nedělních mších tu je úžasná- všichni zpívají, bubnují.... 

stávající kostel

staveniště nového kostela

Kněz je tu bývalý voják a má velkou farnost ( zejm. rozlohou, než počtem oveček), takže tu také často není. 

Vrátíme se na hlavní cestu a dostáváme se na prostranství, kde se hraje často fotbal a při kterém je několik významných staveb. Zejména je to základní škola. V současné době v ní učí univerzitní studenti z Juby, hlavního města země ( mají nyní prázdniny); v období, když tu nejsou to nevím, ale předpokládám , že asi absolventi této školy žijící zde. Školní term je dvouměsíční a stojí asi 5O USD ( pro srovnání, koza stojí asi 60 USD). Navzdory tomu prý docházka do školy rozhodně není masová - vzdělání není považováno většinou lidí  za nezbytnost; těch co mají základní školu je jen málo a jsou to např. ošetřovatelé z naší nemocnice ( ráno v půl osmé proudí okolo nemocnice nicméně žáčci s taškami a sešity jako u nás...).

škola, před ní část prostranství, kde se hraje fotbal

Naproti škole je tuberkulosní nemocnice. Vede ji jeden zdravotnický laborant- ten umí odečítat sputum a pokud je positivní, nasadí léčbu a nechává pacienty v nemocnici v závislosti na celkovém stavu. Pokud je sputum 3x negativní, pak pacienty propouští a ambulantním pacientům ukončuje léčbu- standardní doba je 6 týdnů. Lidé přicházejí někdy sami, většinou jsou však posláni z nemocnice či z okolních zdravotnických středisek.

tuberkulosní nemocnice

Pokračujeme po cestě dále a dojdeme na zcela volné prostranství, kde mohou v případě potřeby přistávat letadla( pokud tedy není zem po dešti rozbahněná). Ale my na letadlo nečekáme a proto již spějme na poslední úsek cesty asi 500 metrů k trhu. Cestou nás zdraví, děti i dospělí „ čebák“- to je v jazyce Dinka něco  jako „ jak se máš“. No a odpovíte stejně. Dost často, hlavně děti na nás křičí „ kavadža“ , což neznamená běloch, jak jsem si myslel, ale cizinec. Jimmy říkal, že i on je kavadža ( je z Ugandy a vypadá fyziognomicky opravdu jinak, než zdejší obyvatelé kmene Dinka). A už přicházíme k trhu. Napravo mají chýši kováři- kovou motyky a i třeba hroty šípů, či malých oštěpů- muži je zde dost často nosí ( většinou nenesou nic jiného a za nimi žena na hlavě nákup, či dřevo apod.).

kováři

Na trhu mají řadu věcí. Mouku, cukr, sušenky, pivo, Colu, kredit do telefonu, penicillin v prášku a i jiná antibiotika, cibuli, kozí maso, gumové bity „ žabky“, oblečení, slepice apod. Nicméně pro nás je nejvíce kupovaným artiklem pivo a sušenky.

typický Dinka

na stánku se dají koupit i léky- neděláme si příliš iluze o tom, kdo je prodává na  trh, ale ač je evidence v nemocnici  opravdu přísná, tak přesto něco unikne.

 Cola je zde 2x dražší, než v Rumbeku, ale někdy, když je nouze, i na ni dojde. Pivo stojí 10 Súdánských liber , v Rumbeku asi 7, tak to není tak velký rozdíl. No a když jsme nakoupili, vyrazíme stejnou cestou zpět. ( některé další fotografie jsou odkazem vpravo).

Na zpáteční cestě chce jako obvykle řada lidí vyfotit- fotí se velmi rádi a jsou spokojeni, když jim pak ukážete snímek na displeji (někdy je trochu nevýhoda, když chcete fotit " momentku ze života" a lidé, jakmile vás vidí vytahovat fotoaparát, se hned staví jako na portrétní fotografii) Jen ještě pro zajímavost- tito mladíci na obrázku níže  se ještě před chvíli drželi za ruce- ale není to znak toho, co si myslíte, ale zcela běžný projev přátelství a platí to pro obě pohlaví stejně ; naproti tomu, muže a ženu , držící se za ruce jsem tu ještě neviděl a asi neuvidím.

Přidat popisek

na hlavě se dá nosit ledasco

Jinak aktuálně zde již o sobě pomalu, ale jistě začíná dávat vědět období dešťů. V minulém týdnu pršeli asi ob dva dny naposledy včera. Vesničané začínají stahovat krávy od řek do vesnic a začínají se připravovat na obdělávání políček.