Myslel jsem si, že lidé jsou tu ač chudí, tak blíže k přírodě a tím přirozenější jsou jim běžné biologické rytmy, nemoci stáří apod.. A že když se běžně žije v rodině vícegeneračně, tak si navzájem lidé takové informace předávají. Leč není tomu tak vždy. Např. jsem měl za to, že matka (či jiná zkušená žena v rodině) pomůže mladé matce s kojením. Ale často se stává, že s Jimmym učíme matky (obzvláště mladé prvorodičky) kojit, učíme je odstříkávat atp. Stejně tak často přijde matka, že dítě po kojení zvrací. Vysvětlujeme jim, že to je u miminek normální a že je třeba nechat dítě odříhnout. Ale vysvětlení i s názornou ukázkou většinou se míjí účinkem. A Jimmy mi k tomu řekl, že to zkoušel jako já několik let, a že už to vzdal.

Téměř humorně vyznívá stesk ženy v těhotenské poradně, že už je 3 roky těhotná, protože již tři roky neměla menstruaci. A není to ojedinělá záležitost – menopauza je tu věc ne neznámá, ale asi se informace o ní nedostala ještě ke všem. Stejně tak dost často chodí staří muži s obtížným močením -vysvětlujeme, co je to prostata atd., ale také to vypadá, že ač tento problém nemůže být ojedinělý, tak si o něm dosti často lidé neřeknou.

Měli jsme tu návštěvu, resp. v našem compoundu přespávalo asi 10 lidí z organizace OXFAM (humanitární organizace, blíže  http://www.oxfam.org/en). Vedla je Australanka, pak asi 2 Keňané, a zbytek skupiny tvořili Dinkové. Prováděli zde terénní výzkum, zaměřený na WASH (water assessment, sanitation, hygiene). Na vybraném území se ptali lidí a vyplňovali dotazníky. A na základě toho potom budou zde provádět své programy pro zlepšení hygienických podmínek a přístupu k vodě.

Stravovali jsme se společně. Normálně jídlo vypadá tak, že se přinese v hrncích a každý si postupně nandá a jen musí myslet na to, že se celkem musí najíst 6 lidí. Je pravda, že ve větším počtu je to složitější, ale lze to provést. No a zde se projevila prý obecná vlastnost Dinků a to, že když je možnost, tak je třeba urvat co se dá, což se projevilo tím, že když jsem přišel pozdě odpoledne z ambulance, tak už jsem k jídlu nenašel skoro nic. Jak jsem byl hladový, tak jsem byl naštvaný, ale něco pro mě kuchařky navíc ještě pohledaly, tak jsem pak nakonec odcházel trochu usmířenější i s Dinky – ostatní mi říkali, že se to tu občas stává, a že Dinkové takoví prostě jsou, takový kmenový rys.

Na závěr bych otevřel nepravidelnou rubriku "Medicínské okénko", kde bych čas od času rád ukázal nějaké zajímavé případy (a bude mít trochu odborný charakter): 

Tak na obrázku níže je vidět kožní forma antraxu (http://cs.wikipedia.org/wiki/Anthrax)- ač dotyčná žena říká, že to má 3 měsíce, bude to asi pravděpodobně déle.

 Léčíme ji penicillinem a metronidazolem. A hlavně, Filip tento týden provedl nekrektomii a snesl skoro všechnu odumřelou kůži a oko je zatím stále intaktní. Ale jak se to bude hojit dále zatím nevíme.