18.

9.7. se tu slavil Den nezávislosti (nezávislost byla vyhlášena po referendu v r. 2011). Slavilo se všude, v nemocnici, ve škole, v okolí. Odpoledne jsem  se ke škole byl s kolegou Yajem podívat. Hrál se tam fotbal (proslovy proběhly již dříve). Chvíli jsme přihlíželi a po přestávce jsme viděli, jak se dva hráči srazili a jeden upadl. Pak ho odnášeli na stranu. Nevěděli jsem, co se přesně stalo, ale pak ho dav lidí odnášel směrem k nemocnici. Tak jsem je následovali. Během cesty jsem se dozvídali, že je mladík v bezvědomí, pak, že není, že zemřel  atd.. Lidí přibývalo a bylo jich jistě několik desítek. Ženy brečely, jako by to byl jejich syn. Pomalu to vypadalo, že se dav začíná radikalizovat. S kolegou jsme se prodali skrze dav do nemocnice. Když jsme přicházeli k  oddělení, zase jsme se prodírali lidmi. A viděl jsem, jak jeden mladík utíká a lidi ho honí a hlídači je naštěstí trochu pacifikují. Uvědomil jsem si, že je to ten hráč, se kterým se bezvědomý mladík srazil...

Ten chlapík byl sice v bezvědomí, ale  jinak byl v pořádku, nezraněn. Byla to kombinace otřesu mozku a vyčerpání. A po infuzi iontů s glukosou se do 20 minut probral a večer odešel po svých dále slavit. 

Jak mi později řekli kolegové, tak to asi zachránilo život tomu, se kterým se srazil... To prý by určitě neutekl, určit by si ho někde našli.. Je to hrozný pocit, že jsou tu lidé schopni zabít člověka za něco, za co nemůže- za to, že se srazil s někým náhodou při fotbale...

No nemohl jsem se s touto myšlenkou dlouho smířit, ale ten dav nebyl vůbec příjemný. Ale je to prostě jiná mentalita a davová psychóza se tu šíří velmi rychle. Oni by dle jejich mínění nezabíjeli člověka, ale zlého ducha, který se zrovna vtělil do toho mladíka a chtěl škodit.

Po jedné večeři se v rámci povídání o všem možném zmínil i problém muže-zdr.sestry jenž má na starosti sterilizaci nástrojů. Že v rámci komunity není ve velké vážnosti a bude mít možná potíže provdat dcery a oženit syna. Když jsem se pídil po podrobnostech, tak mi kolegové řekli, že vzhledem k tomu, že provádíme sterilizaci párou, tak to vyhlíží, jako že ten dotyčný sestra vaří. Má tu také přezdívku „ cooking man“ (vařící muž). Což ovšem je ve zdejší kultuře velký problém a je to velmi dehonestující, neboť muž starší 18 let vařit nesmí. To buď raději opravdu nejí, pokud nemá doma ženu nebo se jde najíst jinam, kde nějaká žena je. Podobně se nám kuchařka omlouvala, že přišla později, že ještě musela dojit. I tázali jsme se jí, proč to neudělá manžel. A dostalo se nám odpovědi, že to prostě nejde, jakmile chlapec dovrší 18 let, již nesmí nic takového dělat.

Muži jsou tu vskutku jen na plození dětí, boj a na kradení krav. Vše ostatní již musí zastat ženy.

V dnešním „Medicínském okénku“ bych rád ukázal obrázek, který naštěstí u nás již snad neuvidíme.

Jedná se o hydrocefalus (.http://cs.wikipedia.org/wiki/Hydrocephalus).

Dítě na obrázku zatím nemá ještě ostatní příznaky, jako zvracení a odmítání stravy. Ale je jen otázkou času, kdy k nim dospěje. A cestu do Juby na zavedení shuntu rodiče nejspíše vážit nebudou.