pátek 9. srpna 2013

21.

7. srpna skončilo sedmidenní období bez internetu. Část té doby též nešla elektřina a signál mobilního telefonu, takže jediný kontakt s okolním světem představovalo rádio, neboť cesty jsou tak rozmoklé, že se dá po nich cestovat maximálně na motocyklu či pěšky. To je také důvod, proč jsem svůj blog, tentokrát za poslední dva týdny zveřejnil až teď.


V úterý 30.7.byl státní svátek- ten den v r. 2005 zemřel John Garrang- zdejší národní hrdnina a zakladatel státu. Při této příležitosti se opět konalo několik shromáždění, z nichž jednoho v místní škole , jsme se zúčastnili. Jako obvykle se hodně hovořilo a protože jsme s Filipem ničemu nerozuměli, tak jsem relativně brzy odešli.


Ve středu 31.7. také nepřišla do práce naše kuchařka Asunta. Dozvěděli jsme se, že je ve vězení, neboť zranila v boji naší pradlenu Madut. Bylo to tak, že Madut, vdova, povila nedávno dvojčata, jejímž otcem je ovšem Asuntin manžel. Asunta to asi věděla, ale dosud pracovaly vedle sebe a nic se nedělo. V úterý však se Asunta pohádala se svým mužem z důvodu, že bylo v plánu, aby si její manžel vzal další ženu. Vše už bylo dohodnuto,ale manžel nyní svatbu odložil, protože prý některé krávy, které byly určeny jako platba za nevěstu dá Madut, aby si od ní koupil její děti. (Pokud by totiž nezaplatil, tak děti automaticky náleží rodině Madut- sazba za děti je prý standardně asi 7 krav.) Nu a to se Asuntě nelíbilo a tak si na Madut počíhala a prý snad chtěla dokonce zbít i děti, ale nakonec jen zranila Madut. A tak strávila 2 dny ve vězení, neboť její manžel nebyl doma aby se za ni zaručil a mohli ji pustit. Tak nakonec po dvou dnech přibyla k nám do nemocnice, protože ve vezení odmítala jíst a pít a tak nynyí již byla úplně vyčerpaná. Naštěstí, glukosa to spravila a Asuntin stav se brzy upravil. Jak se ale nakonec vyřeší jejich rodinná záležitost, to zatím nikdo neví.


Následující událost začala také ve středu a je důkazem toho, že Dinkové jsou občas i snaživí, ale samostatné rozhodování a přemýšlení jim stále ještě moc nejde.
Ve středu byl jeden chlapík vyslán na motorce do asi 15 km vzdálené vesnice na nákup. Nijak velký- pytel rýže, mouky, nějakou cibuli a olej. Nevrátil se,na cestě zpět zapadl a zavolal, ať pro něj přijede auto. To vyjelo a také zapadlo, tak poslali pro traktor. To už bylo navečer a ten se zaké nevrátil. Téměř celý čtvrtek se nic nedělo a k večeru Fred s Yajem a Filipem vyrazili pěšky k místu, kde prý byli zapadlí, které bylo asi 2 km od nemocnice. Vrátili se pozdě večer se zásobami a vyprávěli, že motorka sice zapadla, ale bylo ji možno vytáhout samozřejmě ručně a ne si na to volat auto. Auto totiž motorku vytáhhlo, ale protože nemá zpátečku, muselo se otočit v buši . no a tam taky zapadlo. A traktor, neb vyjel až večer a nemá světla, tak smozřejmě zapadl také. A celý čtvtek se snažili vozy vytáhnout. Prostě, celé to vypadá, jako pohádka o řepě s tím rozdílem, že  traktor se sice podařilo také nakonec vyprostit, ale až za další týden. Nu a je to také dotvrzení toho, co jsem psal na začátku tohoto odstavce. A podobné je to tu se vším. Nikoho ani nenapadlo prostě zásoby vzít a donést e pěšky a vytáhnout motorku ručně.A zležitost , která měla trvat tak 3h se nevyřešila zcela dosud, nemluvě o beznzímu, který to všechno stálo. Filip celkem správně dodal, že kdyby tu měli vrtulník, použili by ho také.




V neděli 4.8. Filip s Yajem operovali ženu s částečně uskřinutou stehenní kýlou- na oslavu úspěšného výkonu jsme opekli kozu. Částečně tkaé proto, abychom pomohli vyhnat případného zlého ducha, který Filipovi již skoto 14 dní zabraňuje v odjezdu. Koza byla sice dobrá, ale ducha asi příliš neuspokojila, protože v úterý 6.8. opět letadlo nemohlo přistát, pro rozmoklou přistávací dráhu. Bylo to o to smutnější, neboť v tom letadle měl sedět i technik, který se měl pokusit opravit internet. Nicméně, letadlo Filipovi letělo již 10., tak jel na motorce do Tonje. Bohužel , motorka měla poruchu a tak přespávali s řidičem  v jedné vesnici asi na půl cesty do Tonje. Odtud pak již bez obtíží pokračoval autem do Tonje. A pak mu logisti již poslali další auto na cestu do Rumbeku. Takže nakonec snaha došla svého cíle a doufám, že požár Nairobského letiště nebude příčinou dalšího zdržení.


„Medicínské okénko“ nyní ukáže nejprve novorozence který byl přijat asi ve 3 týdnech věku v sepsi a s velku pyodermií na hlavě. Byla způsobená tím, že jak jsem již možná psal, novorozenci se zde nemyjí a díky tomu se často infikuje mázek a může to vést až ke stavu, který je vidět na obrázku. A to je stav již po měsíci léčby.


Nu a takto vypadá hlavička nyní, kdy jsme chlapečka mohli po 4 měsících propustit domů.




Dalším řípadem je asi 20 denní chlapec s vrozenou omfalokélou.






 Rodiče přišli, abychom tu věc uřízli. I po studiu literatury se Filip do operace pustit. Předpokládali jsem nicméně, že obsahem kýlního vaku bude, jak se píše v učebnicích nejčastěji, střevo. Nicméně celý kýlní vak byl vyplěn játry. A tak jsme ránu zase zavřeli, protože operace na játrech znamená mnohem větší riziko a to tu nechceme se současným vybavením podstupovat a dítě po zhojená rány doporučili do Dětské nemocnice v Jubě 

Žádné komentáře:

Okomentovat