7.
srpna skončilo sedmidenní období bez internetu. Část té doby
též nešla elektřina a signál mobilního telefonu, takže jediný
kontakt s okolním světem představovalo rádio, neboť cesty jsou
tak rozmoklé, že se dá po nich cestovat maximálně na motocyklu či pěšky.
To je také důvod, proč jsem svůj blog, tentokrát za poslední
dva týdny zveřejnil až teď.
V
úterý 30.7.byl státní svátek- ten den v r. 2005 zemřel John
Garrang- zdejší národní hrdnina a zakladatel státu. Při této
příležitosti se opět konalo několik shromáždění, z nichž
jednoho v místní škole , jsme se zúčastnili. Jako obvykle se
hodně hovořilo a protože jsme s Filipem ničemu nerozuměli, tak
jsem relativně brzy odešli.
Ve
středu 31.7. také nepřišla do práce naše kuchařka Asunta.
Dozvěděli jsme se, že je ve vězení, neboť zranila v boji naší
pradlenu Madut. Bylo to tak, že Madut, vdova, povila nedávno
dvojčata, jejímž otcem je ovšem Asuntin manžel. Asunta to asi
věděla, ale dosud pracovaly vedle sebe a nic se nedělo. V úterý
však se Asunta pohádala se svým mužem z důvodu, že bylo v
plánu, aby si její manžel vzal další ženu. Vše už bylo
dohodnuto,ale manžel nyní svatbu odložil, protože prý některé
krávy, které byly určeny jako platba za nevěstu dá Madut, aby si od ní koupil její děti. (Pokud by totiž nezaplatil, tak děti
automaticky náleží rodině Madut- sazba za děti je prý standardně
asi 7 krav.) Nu a to se Asuntě nelíbilo a tak si na Madut počíhala
a prý snad chtěla dokonce zbít i děti, ale nakonec jen zranila
Madut. A tak strávila 2 dny ve vězení, neboť její manžel nebyl
doma aby se za ni zaručil a mohli ji pustit. Tak nakonec po dvou
dnech přibyla k nám do nemocnice, protože ve vezení odmítala
jíst a pít a tak nynyí již byla úplně vyčerpaná. Naštěstí, glukosa to spravila a Asuntin stav se brzy upravil. Jak se ale
nakonec vyřeší jejich rodinná záležitost, to zatím nikdo neví.
Následující
událost začala také ve středu a je důkazem toho, že Dinkové
jsou občas i snaživí, ale samostatné rozhodování a přemýšlení
jim stále ještě moc nejde.
Ve
středu byl jeden chlapík vyslán na motorce do asi 15 km vzdálené
vesnice na nákup. Nijak velký- pytel rýže, mouky, nějakou cibuli
a olej. Nevrátil se,na cestě zpět zapadl a zavolal, ať pro něj
přijede auto. To vyjelo a také zapadlo, tak poslali pro traktor. To
už bylo navečer a ten se zaké nevrátil. Téměř celý čtvrtek
se nic nedělo a k večeru Fred s Yajem a Filipem vyrazili pěšky k
místu, kde prý byli zapadlí, které bylo asi 2 km od nemocnice.
Vrátili se pozdě večer se zásobami a vyprávěli, že motorka
sice zapadla, ale bylo ji možno vytáhout samozřejmě ručně a ne
si na to volat auto. Auto totiž motorku vytáhhlo, ale protože nemá
zpátečku, muselo se otočit v buši . no a tam taky zapadlo. A
traktor, neb vyjel až večer a nemá světla, tak smozřejmě zapadl
také. A celý čtvtek se snažili vozy vytáhnout. Prostě, celé to
vypadá, jako pohádka o řepě s tím rozdílem, že traktor se sice podařilo také nakonec vyprostit, ale až za další týden. Nu a je to také dotvrzení toho, co jsem
psal na začátku tohoto odstavce. A podobné je to tu se vším.
Nikoho ani nenapadlo prostě zásoby vzít a donést e pěšky a
vytáhnout motorku ručně.A zležitost , která měla trvat tak 3h
se nevyřešila zcela dosud, nemluvě o beznzímu, který to všechno
stálo. Filip celkem správně dodal, že kdyby tu měli vrtulník,
použili by ho také.
V
neděli 4.8. Filip s Yajem operovali ženu s částečně uskřinutou
stehenní kýlou- na oslavu úspěšného výkonu jsme opekli kozu.
Částečně tkaé proto, abychom pomohli vyhnat případného zlého
ducha, který Filipovi již skoto 14 dní zabraňuje v odjezdu. Koza
byla sice dobrá, ale ducha asi příliš neuspokojila, protože v
úterý 6.8. opět letadlo nemohlo přistát, pro rozmoklou
přistávací dráhu. Bylo to o to smutnější, neboť v tom letadle
měl sedět i technik, který se měl pokusit opravit internet.
Nicméně, letadlo Filipovi letělo již 10., tak jel na motorce do
Tonje. Bohužel , motorka měla poruchu a tak přespávali s řidičem v jedné
vesnici asi na půl cesty do Tonje. Odtud pak již bez obtíží
pokračoval autem do Tonje. A pak mu logisti již poslali další
auto na cestu do Rumbeku. Takže nakonec snaha došla svého cíle a
doufám, že požár Nairobského letiště nebude příčinou dalšího
zdržení.
„Medicínské
okénko“ nyní ukáže nejprve novorozence který byl přijat
asi ve 3 týdnech věku v sepsi a s velku pyodermií na hlavě. Byla
způsobená tím, že jak jsem již možná psal, novorozenci se zde
nemyjí a díky tomu se často infikuje mázek a může to vést až ke
stavu, který je vidět na obrázku. A to je stav již po měsíci
léčby.
Nu
a takto vypadá hlavička nyní, kdy jsme chlapečka mohli po 4
měsících propustit domů.
Dalším
řípadem je asi 20 denní chlapec s vrozenou omfalokélou.
Rodiče
přišli, abychom tu věc uřízli. I po studiu literatury se Filip
do operace pustit. Předpokládali jsem nicméně, že obsahem
kýlního vaku bude, jak se píše v učebnicích nejčastěji,
střevo. Nicméně celý kýlní vak byl vyplěn játry. A tak jsme
ránu zase zavřeli, protože operace na játrech znamená mnohem
větší riziko a to tu nechceme se současným vybavením
podstupovat a dítě po zhojená rány doporučili do Dětské
nemocnice v Jubě
Žádné komentáře:
Okomentovat