Minulou  sobotu večer jsme se obyvatelé compoundu rozhodli si opéci kozu. Jen tak, že byly občas ještě vlahé večery, a že se nám chtělo. Jimmy s Fredem vyvrhovali a čistili střeva, Patrik- logista pekl maso. Fred a Jimmy pak dělali ze střev kozí klobásy (prostě střívka nacpali různou směsí vnitřností) a pak ještě udělali něco, co jsem jedli až druhý den k obědu, a to jakési copánky z tenkého střeva, vařené v kořeněné omáčce a nakrájený kozí žaludek (v podstatě kozí dršťky) v téže omáčce. Jak maso tak klobásy a i směs druhý den mě moc chutnaly.

Patrick a kuchařka Asunta

Jimmy s Fredem

maso s klobásami

druhý den: spletená střeva a kozí dršťky

 Pili jsme m.j. místní kořalku Ciko ( asi 20 % a docela ujde, obzvláště, když se pije třeba s Colou)

Večer se také rojili termiti- zvláště okolo rozsvícených žárovek- po čase jim odpadla křídla, začali se pářit a pak se snažili zalézt do země. No rozhodně ne všem se to zdařilo. (V průběhu týdne se pak podobný roj dostal i ke mně do tukulu, kde jsem měl rozsvíceno a kvůli horku i otevřeno-  naštěstí jsem se mohl schovat pod moskyiteru, jen jsem pak vymetal velkou spoustu křídel..).

při pozorném pohledu jsou vidět termiti ve vzduch u na zemi

V neděli vedení nemocnice rozdělovalo výplaty ( přišly od AAA z Rumbeku asi po 2 měsících). Trvalo to asi 6 hodin, neboť se projevila obecná vlastnost Afričanů hodně a dlouho mluvit a pak také vlastnost Dinků, nechápat pro nás poměrně běžné záležitost, jako že když je ve smlouvě napsáno, že pokud nepřijdu bez omluvy do práce, tak mi za každý den bez omluvy srazí výplaty 10 dolarů, takže tím pádem bude má výplata nižší. Ale Dinkové mají stejně potřebu se o tom dohadovat a diskutovat. Byli jsem s Filipem moc rádi, že se podobná atrakce obešla bez nás.

Když jsem v pondělí přišel do ambulance, tak mě místo 2 překladatelů - sester( muže a ženy) zdravil jen Marcello (ten muž). Myslel jsem, že jeho kolegyně Akuoč je nemocná nebo má nemocné dítě. V úterý večer jsem se ale jen tak mezi řečí dozvěděl, že si ji rodina odvedla domů, někam k Rumbeku, neboť za ni její manžel dosud nezaplatil slíbené krávy. Takže se může stát, že se třeba už nevrátí, pokud manžel nezaplatí. Pokud by již nechtěl ji, ale aspoň jejich asi dvouleté dítě, je prý běžná cena za dítě 7 krav. Z Rumbeku je to jistě 200 km, ale Dinkové, když chtějí, tak jsou velmi rychlí. Nicméně, ve čtvrtek se Akoč zase vrátila do práce; pochopil jsem z různých zdrojů, že se manžel s otcem a bratry dohodl na nějakém splátkovém kalendáři.

Na závěr opět Medicínské okénko, tentokrát ne zcela příjemné napohled. S takovouto rozpadlou paží, gangrénou, pravděpodobně na podkladě nějakého úrazu, snad popálení, chodí tento chlapec prý asi rok.

 Opět další příklad toho, jak lidé přicházejí s obtížemi velmi pozdě (velmi pravděpodobně nejprve navštěvovali witchdoctora, kterému se platí i několik krav. A jen za to, že na vás promluví prý 20 liber; on prý třeba i řekne: Když se to zhorší a ono se to zhorší, pak už jedině do nemocnice- no a lidé jsou spokojeni, protože witchdoctor měl zase pravdu...ač v takovém případě mnohdy pacient už přichází do nemocnice jen umřít.).Tomuto chlapci bude Filip provádět amputaci nad loktem. Zatím však čekáme, než se najde dárce krve- chlapec má totiž hemoglogin 4 g/dl- což i na zdejší poměry je poměrně málo a ač je na to velmi dobře adaptován, přeci jen pro jistotu chceme krev mít připravenou . Nižší hodnoty hemoglobinu jsou tu však velmi časté. Ženy po těžkém krvácení po abortu např. odcházejí s hemoglobinem 5g/dl bez transfuze, zcela v pohodě, stejně tak i děti; musel jsem po příchodu sem velmi přehodnotit své přístupy k léčbě anémie- železo dávám tak od hemoglobinu 9-10 g/dl a níže.