Jak jsem již dříve psal, momentálním ředitelem nemocnice je Jimmy. Leč jen zastupujícím. Stávajícím ředitelem je totiž Dr Benjamin, Súdánec- Dinka který je  od března na dovolené. Proslýchaly se takové fámy, že se už nevrátí, neboť půjde studovat nejspíše do Ugandy "master degree" z chirurgie. ( Pro upřesnění: dr. Benjamin vystudoval medicínu na Kubě, kam byl vyslán rebely koncem 80. let s tím, že mladý stát bude potřebovat lékaře. Na rozdíl od svých asi dalších 15 kolegů se však Benjamin po ukončení studia vrátil zpět do Súdánu - ostatní zůstali v cizině, když seznali rozdíl v civilizačních vymoženostech a celkové životní úrovni. A tuto nemocnici vedl dlouhá léta- s podporou AAA a i vlády). A jak se ukázalo, nebyly to fámy. V úterý odpoledne jsme se dozvěděli, že je na cestě nový lékař, který funkci po Benjaminovi převezme- jak je v Africe dobrým zvykem, bylo to opravdu několik hodin před plánovaným příjezdem. Nicméně dorazil až druhý den ráno. Ukázalo se, že je to mladý muž, který po absolvování medicíny v Chartúmu pracoval asi rok v jedné menší nemocnici (možná by se mohla zdát jeho praxe příliš krátká na vedoucí pozici, ale studovaných lidí v jakémkoliv oboru zde není nazbyt-taková praxe je tu ale běžná). Jmenuje se Yaj /jač/ Garrang. Zatím ho moc neznáme, ale z prvého dojmu nevypadá zase tak zle. Bude se nicméně rychle muset naučit operovat. Hlavně císařské řezy a kýly, protože až Filip odjede, tak tu asi na to bude sám...No ale nepředbíhejme, jakékoli dlouhodobé plánování v Africe nemá význam- stát se ještě může ledasco. Zatím se tedy Dr. Yaj zaučuje, ale brzy jistě převezme část oddělení. Dr Benjamin nicméně musí v nejbližších dnech přijet aby mu oficiálně předal funkci. A Jimmy pak bude moci odjet na dovolenou.

Další pro mě podstatnou událostí uplynulého týdne je skutečnost, že konečně vím, jak se vskutku cítí pacient s malárií. Následující odstavec tedy nahradí „medicínské okénko“ pro ty, kteří malárii snad ještě neměli. 
Ve středu večer jsem cítil, že je mi trochu slabo, ale myslel jsem, že to bude jen další virosa, kterých jsem tu již měl několik. Co ale bylo nové byla skutečnost, že mi vůbec nechutnala večeře. Ale protože mi po Ibuprofenu bylo lépe, tak jsem to nijak neřešil. Asi ve 3h ráno jsem se probudil s třesavkou a horečkou. Postupně jsem zmobilizoval duševní síly natolik, abych vylezl z postele a vzal si Paralen. To pomohlo, ale ne nadlouho. Po 3h jsem si musel dát Brufen. To už jsem věděl, že jsem se nejspíše stal členem klubu. To se definitivně potvrdilo dopoledne, kdy jsem si v laboratoří nechal udělat krevní nátěr a byly v něm nalezeni paraziti (Plasmodium falciparum )- sice jen jeden na zorné pole, což je na místní poměry slabota – Afričané by při takovém počtu normálně fungovali, ale pro toho, kdo má premiéru jako já, to zcela stačí. Ještě než jsem obdržel výsledky jsem po dohodě s Jimmym zahájil léčbu Coartemem ( Artemether/Lumefantrin). Cítil jsem se jako bych měl chřipku: bolely mě svaly a klouby a bylo mně slabo. Ale jinak to celkem šlo. V poledne jsem i něco snědl a pak i polknul večer druhou dávku prášků. Leč při večeři jsem cítil, že to až tak dobré nebude:, dostal jsem průjem, začal jsem zvracet a tak jsme byli nuceni změnit léčbu na chinin do žíly. Mohlo se  jednat  o projev malárie, jednak ale také nějaké střevní infekce (což se později potvrdilo laboratorně- nic specifického, ale přesto infekce tam byla). Noc proběhla nepříliš klidně mezi latrinou a postelí. Stejně tak následující den, kdy mi Jimmy vzhledem k stacionárnímu stavu naordinoval i ceftriaxon.  A pak ještě promethazin proti zvracení a díky jeho vedlejšímu účinku (celkový útlum) jsem usnul a spal téměř nepřetržitě 12h (mezitím samozřejmě další dávka chininu). A to vskutku pomohlo. V pátek jsem měl již po ránu hlad a byl jsem normálně schopen pít a polykat prášky, jen to nebylo na dlouhé stání ani sezení. A dnes, když píši tyto řádky, je to zase o mnoho lepší. Nicméně vím, že únava jistě bude přetrvávat ještě několik dní.

Abych předešel nějakým nepřiměřeným strachům či reakcím, tak musím zdůraznit, že malárie je téměř vždy vyléčitelná, pokud se s léčbou začne včas. Sice může zasáhnout prakticky všechny orgány (zejména P. falciparum), ale jen když se jí dá příležitost. Což v mém případě nebylo. Nicméně pokud některé pacienty přivezou už v komatu, pak to často i smrtí pacienta skončí. My se zde ale poměrně dost sledujeme a jakékoliv změny zdravotního stavu si hlásíme- byli bychom ostatně sami proti sobě, kdybychom to nedělali.
Má to ostatně i své dobré stránky: poprvé od dětství jsem byl v nemocnici (byť ve svém tukulu)  a měl jsem vlastní pokoj s osobní sestrou ( Fred- hlavní sestra v mě hlavně ve čtvrtek hodně ošetřoval) – kdy se mi toto v Česku poštěstí. Také jsem poprvé zažil, jaké to je mít kanylu s infuzí- též docela dobrá zkušenost. A potěšily mne také návštěvy sester, resp. bratrů z oddělení i kuchařek. A vůbec se tu o mě všichni hezky starali.

Doufám nicméně, že si zde tuto zkušenost, jakkoliv cennou, delší dobu nezopakuji. Ale v Africe nelze nikdy nic naplánovat, tak uvidíme....