sobota 29. června 2013

V uplynulém týdnu proběhla pravidelná měsíční schůze všech zaměstnanců (včetně uklízeček a hlídačů). Vždycky trvá hrozně dlouho již jen proto, že začne pravidelně nejméně o půl hodiny později, než je plánováno- prostě alespoň minimální dochvilnost se zde příliš nepěstuje. Po zahájení se všichni musí nejprve pozdravit, pak se všichni pomodlí (to nechci nijak zlehčovat, jen strohý popis faktů), pak má projev ředitel, pak logistik, pak vedoucí sester a pak přijdou na řadu zaměstnanci. Každý chce něco říct a než to řekne, pozdraví všechny ostatní a ti mu odpoví. A pak teprve sdělí , co má na srdci. A bohužel je smutnou skutečností, že často má na srdci znovu to, o čem se na minulé schůzi hovořilo několik desítek minut (např. jak se obsluhuje nový kohoutek na vodu, případně jako nyní, kdy se opět probíralo zrušení zaměstnaneckých benefitů, z důvod ekonomické krize; tento bod se probíral již před dvěma měsíci ale stále ještě někteří nepochopili, či nechtějí pochopit).A každý mluví velmi rozvláčně, s četnými příklady a odbočkami. A k tomu se vše překládá buď do angličtiny nebo do jazyku Dinka. A na závěr (který bývá nejdříve za dvě , nezřídka ale i po více než třech hodinách se opět všichni pomodlí ( po zdejších zkušenostech se schůzemi si začínám vážit evropského schůzování- tam sice také často chybí dar stručnosti, ale zde je to hypertrofovaný nedostatek).
Ale tato schůze byla obzvláště významná, neb na ní došlo k předání funkce ředitele z Dr. Benjamina na Dr. Yaje. dr. Benjamin tu ještě pár týdnů bude, ale řídit už bude mladý. Jinak se však nic významného nezmění.

Pacientů ještě nemáme příliš, protože když trochu zaprší a to je nyní téměř obden, všichni okopávají a tudíž nemají čas chodit k doktorovi. Ale za pár týdnů až bude zaseto, tak to všechno přijde.

Často jsem zmiňoval místní šamany – witchdoktory. Chtěl bych nyní pouze stručně ukázat, jak vypadá jejich léčení.Vím to samozřejmě pouze z doslechu ( musel bych tam jít s překladatelem a asi by mi úplně nevěřil, že chci poradit- ostatně by měl pravdu). Po té co k němu přijdete, odevzdáte do ošatky u vchodu 20 súd. liber, aby se s vámi vůbec bavil (jen pro srovnání: vyšetření v naší nemocnici je za jednu libru). Pak s vámi hovoří a probíhá to stylem, že pokud přijde mladá žena, tak té např. řekne  (bez toho aniž by mu ona cokoliv řekla), že jistě touží mít další dítě případně manžela, pokud je svobodná. To je samosebou většinou pravda (každá žena se chce tady vdát a pak hned mít spoustu dětí) a je to také nasnadě. Ale působí to při získávání důvěry- vypadají pak, že opravdu vidí do lidské duše a dokáží odhalit všechny neduhy. Pak se pacient svěří s problémem. Dost často následně šaman řekne, že to škodí duch pacientova strýce či něco podobného. A navrhne léčbu. Ta se zhusta sestává z toho, že pacient musí přivést ovci či kozu ( i několik, nejlépe strakatých), které pak šaman obětuje ( a pak sní). Dosti často také provádí různé výkony.
Tady mohu posloužit ukázkou z nemocnice. Trochu jsem se divil, proč má chlapec na obratlích takovéto spáleniny. Bylo mi řečeno že takto šamani léčí dlouhodobý kašel, a zrovna tento chlapec kašlal hodně.

 Nebo zde lidi hodně znepokojuje, když vidí, jak u hubeného dítěte  trochu pulsuje srdeční hrot. Považují to za velkou chorobu. Pokud přijdou k nám, tak je z toho vyvedeme. Pokud přijdou za šamanem, tak ten takový případ řeší většinou několika řezy na kůži v místě zvedavého úderu hrotu.


Rád také používají různé bylinné směsi. Ty většinou stav spíše zhorší také.
Nemusím zdůrazňovat, že takto se zanedbá mnoho nemocí, které by byly normálně snadno léčitelné. Když pak šaman řekne, že teď ať jde klidně do nemocnice, že stejně umře, tak má bohužel dost často pravdu.

Od kolegů jsem se dozvěděl, že podobní šamani fungují v Africe leckde. Ale většinou se lidé stydí přiznat, že k němu chodí. Tady ne, tady se tím chlub zcela veřejně. A je to zvyk velmi hluboce zakořeněný, že i zaměstnanci nemocnice k nim chodí, když mají pocit, že by medicína nepomohla. (Slyšel jsem tu pravdivou historku, že i ministr zdravotnictví státu Warrap nechal své dítě léčit u witchdoctora- to myslím mluví za vše.)

1 komentář:

  1. O těch dlouhých proslovech jsem už také slyšel, zřejmě to je v některých oblastech Afriky zvykem. Když někdy poslouchám RFI (Radio France Internationale) a volá tam někdo z Afriky, tak se někdy stává, že napřed rozvážně řekne dobrý den, pak se zeptá moderátora jak se má, pak tak jako pomalu, za veliké pomoci hlasatele, vlastně řekne, co chce, různě ještě odbočuje a dává příklady... Neříkám, že vždy, ale když se to vyskytne, tak je to dosti legrace.

    OdpovědětVymazat