27.

V pondělí jsem se byl podívat do zdejšího centra pro ochranu primátů. Bylo to asi 3 km od mého ubytování a tak jsem šel pěšky. Centrum se nalétá na poměrně malém pozemku, kde pěstují takový menší prales, aby návštěvníci měli představu, jak to tu vypadalo, než přišli kolonialisté a začali kácet lesy (http://www.colobusconservation.org/).

příchod k centru

 Centrum se zabývá výzkumem guaréz (colobus monkey), které žijí právě zde, na Diani beach a pak ještě na několika nemnoha místech a všeobecně ochranou statních místních primátů- makaků a paviánů. Provozují zde záchrannou stanici, kde ošetřují raněná zvířata (zraněná lidmi, zvěří i třeba úrazy elektrickým proudem) a kde též pomáhají opicím, které byly chovány jako domácí zvířata (přes zákonný zákaz), vrátit se zpět do přírody. Mezi další činnosti patří podpora výstavby izolací na vedení el. proudu a stavba žebříků přes cesty, po kterých opice mohou přecházet na druhou stranu.

klece pro nemocná  a domestikovaná zvířata

žebříky, které se  natahujé přes silnice k usnadnění přechodu 

Po mém příchodu se mě hned ujala průvodkyně a řekla, že mám štěstí, protože guarézy zrovna posvačily a teď zažívají na stromě a tak že je mohu krásně vidět. Měla pravdu, opice se spokojeně povalovaly na větvích a nejevily o mne vaného zájmu a tak jsem si je mohl podle libosti vyfotit. Jedním z jejich hlavních znaků je, že nemají palec.

guareza

kočkodan

pavián

 Pokud jde o jejich chování tak na rozdíl od kočkodanů a paviánů jsou plaché a neobtěžují lidi. To je také další poslání Centra- vzdělávání lidí, aby opice nekrmili, neboť pak se stávají agresivními a napadají zejména ženy. Po té, co jsem se dosyta nafotil, jsem šli kolem klecí s nemocnými a převychovávanými opicemi do minipralesa. Tam jsem viděl např. Chinovník, ze jehož kořenů a kůry se extrahuje chinin na léčbu malárie a malý baobab- do jeho kůry může zarazit slon kly a z otvoru pak pýští voda, kterou může pít. Vrátili jsme se zpět a pak jsem zhlédl krátkou expozici v malém muzeu. Jako bonus jsem si pak mohl zalogovat kešku, která byla k dispozici na požádání u pokladny ( pro neznalé geocachingu jsou podrobnosti k dispozici zde: www.geocaching.com).

Po návratu domů jsem si zašel na fazole a chapátí do malé dělnické jídelny na hlavní cestě  mezi hotely.

Je to tam velmi laciné a fazole dělají opravdu dobré. A pro Keňany je běžné obědvat venku, narozdíl od večera, kdy  povětšinou jí doma a tak večer zde mnoho restaurací otevřených není. 


Dalšího dne jsem se byl jako obvykle vykoupat v oceánu. Byl odliv a tudíž hladina nižší a tak když jsem doplaval dál od břehu a chtěl si upravit brýle, šlápl jsem nečekaně na dno, kde buhužel zrovna ležel mořský ježek. Před mnoha lety jsem již na jednoho šlápl a protože jsem tehdy měl menší alergickou reakci, tak jsem měl trochu strach, co se stane teď. Naštěstí, reakc ebala jen lokální, ale stejně jako tehdy, ostny zůstaly pěkně v kůži docela hluboko. Když jsem vylezl z vody, hlídači v hotelu, kde jsem si nechal hlídat věci poznali z mé chůze hned, že se něco salo a ihned správně zhodnotili situaci a nabídli, že přinesou něco, co pomůže ostny dostat ven. Ač jsem chtěl jít hned domů, tak mě přesvědčovali ať počkám. Nerozuměl jsem pořádně, co chějí přinést, protože to slovo jsem neznal a nevěděl jsem, zda je to anglicky či svahilsky. Po asi 10 min přinesl zelený plou, vypadající jako malá papája, nařízl pokožku plodu a vyprýštivší tekutinou potíral místa vpichu. A říkal, že odpoledne trny vylezou ven. Pravdu sice neměl, trny nevylezly a ven jdou stejně špatně, jako před lety, ale taková péče opravdu potěšila.


Noelovi přijeli na náštěvu příbuzní a tak jsem mohl využít nabídky a připojit se k nim při výletu na safari. Vyrazili jsme ve čtvrtek ráno a čekala nás asi tříhodinová cesta směrem na Nairobi. Asi 150 km od Mombasy tam je Národní park Tsavo East- rozlohou asi 17000 km2 patří k největším v Keni. V mikrobusu nás bylo celkem 6 a řidič. 

Po 10. hodině jsme přijeli k bráně parku a po té , co jsem vypudili prodavače klobouků, který tvrdil, že bez klobouku s širokou krempou nemá cenu ani na safari jezdit, protože nic pro samé slunce neuvidíme ( za dne, kdy bylo pod mrakem se tento argument však jevil jako ne zcela přesvědčivý), jsme zdvihli střechu našeho auta a vjeli do parku.

Pro ty, kteří jako já na safari ještě nebyli, uvádím, že na safari toho moc nenachodíte. Resp. Z auta se nesmí vystupovat kvůli lvům a slonům a tak jen stojíte případně sdíte v autě díváte se okolo cesty, zda neuvidíte nějaké zvíře. Když ho pak spatříte, řeknete řidiči aby zastavil, případně popojel. Pak si ho vyfotíte, pokocháte se a vyrazíte zase dále. Pokud máte dobrého řidiče, tak vám zejm., ze začátku radí a dos často zvířata spatří dříve on, než vy. V autě je také vysílačka a tou si řidiči navzájem sdělují, co se kde zrovna děje. Takže se může stát, že se najednou rozjedete až 60 km/h protože o kilometr dále třeba právě satřili lva a váš řidič vás tam chce rychle zavézt.
My jsme měli docela štěstí na řidiče a asi i štěstí na zvířata. Hned asi po kilometru za bránou jsem uvidlěli stádo slonů- červených od toho, jak na sebe házejí místní červenou hlínu aby se ochladili. Slonů je tu ovšem hodně a tak se nám brzy stali docela běžnými (dříve tomu tak ovšem nebývalo- tento park byl dlouhou dobu veřejnosti nepřístupný pro boj s pytláky, který však naštěstí dopadl vítězně pro slony a strážce parku). Ale viděli jsme i další zvířata:

Antilopa žirafí

Kolem 14. jsme se dostali na druhou stanu parku a vyjeli jsme ven do místa ubytování na oběd. Nocleh byl v poměrně luxusním středisku u uměle vybudovaného napajedla. Zařízení se sestávalo z několika domů, restaurace a bazénů. Jídlo bylo velmi dobré, podávané formou švédských stolů a nutno říci, že jsme si pokud jde o kvalitu jídla i obsluhu připadali jako v Evropě ( nutno bohužel říci, že zejm. pokud jde o obsluhu značný počet našich restaurací srovnání s tímo zařízením nesnese). Hotel je určen pro asi 500 osob a nyní, mimo hlavní sezonu nebyl zaplněn ani ze šestiny. Ale to nám nevadilo. PO obědě jsem vyrazili na další část safari. Měli jsme štěstí, tentokrát jsem viděli i lva a buvola.

buvol

Večer po večeři jsem si ještě na chvíli sedli do baru na pivo a mohli se kochat pohledem na osvětlené napajedlo, ve kterém pili sloni.

zkouška fotoaparátu na noční focení bez blesku a stativu- napajedlo a pavilon s barem

sloni u napajedla- pohled z restaurace

Ráno jsme viděli opět nad napajedlem krásný východ sluce se slony. 

Pak jsem se nasnídali a krátce po 7. vyrazili opět do parku, protože po 24 h od vstupu jsme museli park definitině opustit. A jako bonusu na závěr se nám dostalo pohledu na snídající gepardy. Po upozornění vysílačkou jsme tam ujížděli jako o závod a již tam asi 6 vozů bylo. Ale pohled to byl zajímavý, gepardi se ani v nejmenším nedali rušit při jídle a jen se ak nakonec odvalili do stínu.

gepardí párek

obecenstvo, pozorující gepardy při snídani

gepard, nažraný  a asi unavený dotěrnou pozorností fotografů si odnáží zbytek snídaně do křoví 

A my jsme se pak spokojen vydali na pomalou cestu k hlavní bráně. Park jsme opustili včas. Na zpáteční cestě jsem vzhledem k dopravní zácpě v Mombase zvolili odlišnou trasu a jeli jsem vnitrozemím směrem ke Kwale. Cestou jsme míjeli vesnice, které občas chudobou připomínaly trochu i Súdán. 

Je pravda, že pokud jde o jídlo, přístup k vodě a přístupu ke vzdělání jsou na tom zde mnohem lépe, ale třeba pokud jde o dostupnost zdravotní péče, moc snadné to pro běžného vesničana, odkázaného na státní zdravotnictví není.