28.

V neděli jsem využil nabídky, jít si s některými Noelovými příbuznými zašnorchlovat. Noel to vyjednal s jedněmi rybáři a v době odlivu jsme vyrazili ke korálovému útesu, který se táhne podél pobřeží a slouží jednak jako vlnolam a jednak jako ochrana před žraloky a jinou podobnou havětí. 

já, Noelův synovec a v pozadí majitel lodi

majitel lodi

U korálového útesu byly hezké tůňky a v nich asi 4 druhy rybiček, hvězdice, ježkové a podobná fauna a flora. Já sám jsem dosdu nic podobného nezažil, tak to vše pro mne mělo punc novosti a změny.

Bohužel ten den mě od rána trochu pobolívalo břicho. Během dne se to sice trochu upravilo, ale večer jsem zase začal pociťovat známou slabost a   brnění v končetinách a bylo mi jasné, že je mi užít si malárii do třetice. Sice jsem léčbu té předchozí ukončil před necelými 3 týdny, ale to bohatě  odpovídá nejkratší inkubační době, která je asi 7 dní. Podobné vracení malárie jsem zažil i u svých pacientů v Marial Lou ( prostě měli smůlu na dalšího komára- infekce Plasmodium falciparum do chronicity nepřechází). Zajímavé též je pozorovat, jak je tato nemoc variabilní. I já jsem nyní poprvé měl bolesti žaludku a zažil přechodné zhoršení stau po 3 dávce antimalarika Coartemu, které jsem na sobě dosud nepozoroval, ale někteří kolegové se o tom zmiňovali z vlastní zkušenosti. 

Malárie je vůbec zajímavá nemoc: vůbec se nemusí projevovat horečkou, leč třeba jen dlouhodobou únavou a nechutenstvím. Častými stesky pacientů byly také bolesti zad, krku a hlavy, žaludeční potíže a vůbec nespecifické chřipkové příznaky, včetně kašle. Samozřejmě, pokud přišli později, tak se projevovaly i křeče a bezvědomí. Od kolegů jsem se dozvěděl i o pacientce, která přišla s vysloveně psychotickými příznaky, které však vymizely 2. den antimalarické léčby. Pokud jde o mě, tak v době publikace tohoto blogu dokončjui 2. den léčby. Je mi sice slabo, ale jinak celkem obstojně. A jsem jen zvědav, zda mě jedno kolo čeká ještě po návratu domů- příležitost k nakažení komáři ještě mít budou.


O malárii jsem se trochu rozepsal, protože bych dnes chtěl uzavřít Medicínská okénka.Chtěl bych při té příležitosti uvést ještě napřeskáčku některé zajímavé obrázky pacientů, které jsem dosud nepublikoval:
Jako první je zde obrázek popáleniny 1.-2. stupně. Ty byly běžné zejm, v období deštů, když přicházeli pastevci krav a děti si hrály kolem kotlíků s vařící vodou. Ze začátku jsem se hrozil často velkého rozsahu. Ale brzy jsem poznal, že se ve valné většině případů popáleniny hojí velmi dobře, pouze po vyčištění kryté mastí se stříbrného sulfodiazoxinu.

obrázek je asi z 4. dne léčby

Druhý obrázek je ukázka vyrážky u novorozence, která pochází pouze ze špatné hygieny. Jak jsem již asi uváděl , není zde zvykem novorozence umýt od mázku. Ten pak ulpívá na kůži, snadno se infikuje a pak vede k mnohdy těžkým novorozeneckým sepsím. Vyrážka na obrázku patří ještě k velmi mírným projevům.

Třetí případ je prosté vitiligo. Také jsem byl ze začátku překvapen poměrně velkou frekvencí ttéto klinické jednotky. Často přicházeli rodiče dívek, kterým se tato depigmentace objevila na vagině. Pamatuji si to hlavně proto, že zejména tito rodiče velmi vyžadovali nějakou léčbu a nenechali se přesvědčit, že se v podstatě nejedná o nemoc , ale jen o variantu normy. Dotyční rodiče argumentovali hlavně tím, že za dceru pak dostanou od ženicha méně krav, protože depigmentace je považována za zásadní tělesnou vadu.

Na čtvrtém obrázku je vidět prolaps konečníku. V tomto případě se jednalo o opakovanou událost. Je bohužel pravda, že v našich podmínkách bylo možná pouze konzervativní léčba- manuální repozice a režimová opatření.

Na posledním obrázku je žena postižena leprou, která si přišla nechat ošetřit postiženou ruku.

Pacieti s leprou byly sledováni v tuberkulosní nemocnici, o které jsem se již v předchozích blozích zmiňoval. Tam dostávali tito pacienti léčbu, případně tam byly i v úvodu léčby 6 měsíců hospitalizováni.

 Pracovníci nemocnice za nimi též vyráželi do terénu a prováděli tam testování.